Jedna z největších hokejových osobností bude působit ve Valašském Meziříčí i nadále. Po čase, který Roman Čechmánek strávil pouze u mužů, se přidává i k mládeži, přesněji na lavičku starších a mladších žáků. Mladé naděje Bobrů vede bývalý reprezentační gólman intenzivně už od začátku suché přípravy. „Chci ukázat směr, kterým by se měla mládež ubírat,“ naznačuje Čechmánek svůj sezonní cíl.
Vraťme se ještě na chvíli ke druhé lize. Sledoval jste po vyřazení Bobrů následné pokračování play-off zakončené postupem Vsetína?
Byl jsem se podívat na pár utkání a viděl jsem, jak tím celý Vsetín žil. Z toho sportovního hlediska mě zase zajímaly výkony hráčů. Popravdě jsem očekával jiný hokej, ale vsetínští ukázali to, že v lize patřili dlouhodobě k nejlepším.
Jako bývalý reprezentant jste pravděpodobně viděl i květnové mistrovství světa. Jaký je váš názor na český počin?
Pokaždé se očekává, že se tým dostane přes brány čtvrtfinále a stejné to bylo i na tomto šampionátu, bohužel se ale postup nezdařil. Myslím si, že to není jen otázka tohoto mistrovství, ale systému, kterým se hokej vede posledních patnáct let. Z toho pramení obraz a počet hráčů, které vychováváme. Pokud se za poslední tři roky dostanou do NHL čtyři hráči, tak je to strašně málo.
Podle vás nám tedy světová špička uniká?
Budu se opakovat, ale je to výchovou. My jsme byli samozřejmě silná generace a po nás přišla další, ale to vše se bude odvíjet dál podle mládeže. Pokud něco nezměníme, budeme rádi, když se udržíme v elitní skupině.
Jak se rodilo vaše pokračování na Bobří hrázi?
Všechno to vzniklo až v době, kdy to vypadalo, že ve Valašském Meziříčí už nebudu. Nakonec přišla nabídka, kterou jsem akceptoval a souhlasil s tím, že tu ještě zůstanu.
S jakým očekáváním jste nabídku přijal?
Jelikož ten mládežnický hokej znám, tak bych tomu chtěl dát něco navíc. Něco tomu chybělo, a ne jenom tady. Jak jsem zmiňoval u naší reprezentace, mládež je u nás dlouhodobě špatně vychovávána, takže bych chtěl trošičku ukázat směr, kterým by se mělo pokračovat. Mám volnou ruku, tudíž můžu kluky posunout tak, jak bych chtěl a můžu jim pomoci v růstu.
Co po žácích vyžadujete?
Už teď jsme si ujasnili pravidla a kluci ví, že neustoupím. Chci, aby měli volnost, avšak tu herní. Ne, že si budou dělat v kabině co chtějí. Myslím tím volnost na ledě, co největší držení kotouče a spolupráce. To vše je otázkou každodenního drilu a tréninku.
Oblíbil jste si něčím práci v klubu, který se nepohybuje v těch nejvyšších sférách?
Vždycky se snažím najít něco, k čemu se upnout. Ve všem hledám to pozitivní. Loni mě bavilo pomoci týmu, který neměl příliš velkou tvář. Nastartovat ty kluky a ukázat jim, že musí dávat do hokeje víc, než doposud dávali. To samé letos v mládeži, kde se je budu snažit nasměrovat k tomu, aby se jednou v dospělém hokeji vůbec uchytili. Chci je naučit pořádku, disciplíně a krokům, které dělat, aby byli lepší osobnosti.