V A L A Š S K É M E Z I Ř Í Č Í - Ještě před zápasem v Uherském Hradišti jsme pro vás připravili vánoční rozhovor s hlavním trenérem ValMezu, panem Romanem Sedlákem. Pan Sedlák nám odkryl své plány na zbytek této sezony, zhodnotil její dosavadní průběh a odpovídal i na další dotazy, které mezi sebou fanoušci nahlas řeší. Dokonce nám sdělil svůj vzkaz svým kritikům.
Jak byste shrnul základní část skupiny Východ? I když zbývají do konce tři kola (rozhovor se konal před zápasem s Uh. Hradištěm, pozn. redakce), dá se určitě sezona nějak zhodnotit.Tak já myslím, že mančafty, které chtějí postoupit, tak jsou tam, kde jsou. Asi Havířov je možná trošku překvapení. Mají dobré odchovance a dali to dobře dohromady. Jsou taková štika ligy. Jinak to pořadí asi odpovídá.
Z našeho pohledu je to asi škoda. Teď před koncem jsme se nějak zasekli. Snili jsme tajně o šestce, ale to už bohužel nestihneme. Počkejme na ty poslední dvě kola. Jestli po nich budeme v play-off, tak by se to asi dalo hodnotit kladně. Máme pak ještě dalších deset zápasů na to, abychom to udrželi. Určitě tedy chceme postup do play-off ať už s osmého nebo sedmého místa. Myslím si, že by to potom mohlo z těch kluků spadnout a že bychom mohli překvapit někoho z těch lepších týmů.
Překvapili vás osobně nějaké výsledky Bobrů? Ať už v dobrém nebo ve zlém?
Myslím, že jednu dobu jsme na tom byli hodně dobře. To asi bylo překvapení, protože ten mančaft jsme skládali na poslední chvíli. Teď se to trošku ustálilo a zabrzdilo. Kdybychom měli o takových pět bodíků více, byl bych spokojený. Je to takové na půl ta spokojenost.
Vstup do sezony určitě nebyl ideální, po třech kolech jsme byli bez bodu. Navíc ten ostudný debakl v Přerově. Zlom ale přišel trošku nečekaně v domácím derby se Vsetínem...
Tak určitě nám ten Vsetín trošku pomohl. Oni asi letos zažívají větší krizi než my. U nás se sice nedá mluvit o krizi, protože jsme ten kádr celý přestavěli, ale Vsetín je zatím zklamáním. I když z těch derby máme obavy, tak po těch třech kolech to byl ideální soupeř. Věřili jsme si na ně a nastartovalo nás to. Klíčové ale asi bylo až utkání v Prostějově, kdy jsme si dokázali, že i proti silnému soupeři, v té době , myslím, i vedoucímu mančaftu, umíme hrát. To byl asi ten klíčový moment pro tu cestu vzhůru. Na druhé straně byl asi klíčový Uničov, který nás srazil. To jsme nečekali a od té doby výsledkově trošku tápeme.
Ale Uničov, nebo Frýdek-Místek, kde jsme také prohráli, se v poslední době začínají zvedat. Dokáží bodovat proti silným celkům. Příkladem budiž výhra Frýdku v Hodoníně.
Tak Frýdek, tam se nám nikdy nedařilo. Je to asi největší stadion tady. To prostředí je také takové divné, je tam tma na tom zimáku. Nevím, prostě nám to tam nesedí. Určitě jsme to nepodcenili, jeli jsme tam s obavami. Ať už v Uničově nebo Frýdku, náš výkon nebyl ideální. Sice jsme měli spoustu gólových šancí, že kdyby jsme je proměnili, tak se teď tady o tom nemusíme bavit. Je to ale otázka času. Už ten Havířov ukázal, že je to na dobré cestě. Byl to úplně jiný výkon. Akorát nám tam nevyšli oslabení, kdy jsme dostali čtyři góly, to nás stále sráží, ale Havířov je silný soupeř.
Po odchodu téměř kompletní kostry týmu se ve ValMezu objevili i nový mladší hráč. Jaký z nich máte jako trenér pocit? Překvapil vás někdo svými výkony?
Tak překvapil. To nevím, ale Honza Matějný potvrzuje svůj výkon z loňské sezony a je takovým tahounem týmu. Táhne to střelecky, bodově. Lukáš Bacul dobře zapadl, i když teď má v poslední době smůlu v koncovce. Svůj standart předvádí Přema Vašut. To je jednoznačně nejlepší obránce. Škoda, že má letos smolnou sezonu Michal Krumpoch, který měl nějaké problémy se zády, nějaké nemoci. On měl být ta jednička. Teď je tedy hodně zápasů na Václavu Vlachýnském a já si myslím, že ty zkušenosti bohužel nemá. Je to škoda, protože jsme chtěli brankáře pravidelně střídat. Nikdy jsme to tady nezažili, že jsme měli dva vyrovnané brankáře. Nikdo mě určitě nezklamal. Lukáš Bokroš vystoupil ze stínu těch hvězd, co tady byly loni. Ty lepší výkony tady u těch hráčů, co jsme jmenoval, jsme víceméně očekávali, takže jsem spokojený. Přišli dva noví kluci, Robin Bacul a Jeff Winchester. Jeff se postupně zlepšuje. Robin má smůlu. Jeden zápas nám pomohl, pak se trápil. I zdravotně. Ten mančaft se tedy ještě tvoří.
Rozšiřuje se nám marodka, neuvažujete třeba i o zapojení některých hráčů z juniorky do týmu mužů, jak už se stalo u Miroslavů Vargy a Mikela, nebo v minulé sezoně u několika zápasů u Petra Sochory?
Tak o Sochoru jsme měli zájem. Teď je v juniorce v Třinci, myslím. Tak z Krajského přeboru juniorů do II. ligy je asi velký skok. Oba Mirkové vlastně hráli na Vsetíně aspoň v první lize juniorů. Jsem ale rád, že Mira Mikel teď hraje výborně na svůj věk. No a od Vargů jsem to víceméně očekával. Třeba i Martin, který, myslím, nebyl z těch bratrů až tak hokejový, si vůlí a bojovností řekl o místu v základu. Tam hraje celou sezonu. To je možná to překvapení, ale určitě si to zaslouží.
Máte již teď, v průběhu sezony, v hlavě nějaké změny v hráčském kádru pro příští sezonu?
Já myslím, že ještě brzo. Teď máme jiné starosti, hrajeme o play-off. To má čas.
V případě postupu do play-off by nás čekal buď Šumperk nebo Havířov. Myslíte, že je reálný postup přes tyto celky?
Na Šumperk umíme. S Havířovem to bude asi těžší, hlavně u nich, kde jsou silní. Určitě ale máme šanci překvapit. Je to nevýhodný systém pro ty lepší týmy. Hrát play-off na dva vítězné zápasy se mi zdá velmi nespravedlivé. Pro nás to ale může naopak být výhoda. Vyhrajeme u nich, zachytá brankář. Oni pak pojedou sem trošku pod tlakem. Ono stále platí, že ve ValMezu se body dolují těžce. Mohlo by z nás spadnout to napětí a mohli bychom překvapit.
Po zápase s Frýdkem, který jsme prohráli, jste měli celý tým schůzku s panem Kovářem, můžete ventilovat na veřejnosti její program?
Chtěli jsme si akorát něco vyříkat, něco mezi mančaftem. Ale to nebylo nic světoborného. Zažili jsme to i loni. Nic se nestalo, já bych to nerozebíral.
Z tribun se ozývaly hlasy po vašem odvolání. Co byste takovým vzkázal?
No tak to já nevím. Já na stránky nechodím, protože se tam člověk doví spoustu věcí. Ale co bych jim vzkázal. No ať jsou trpěliví. Ambice jsou hrát sedmé osmé místo. Začal jsem o tom brzo mluvit, že bychom mohli tu šestku uhrát. Mít čtyři pět bodů navíc, tak jsme spokojení. To play-off ale zůstává jasným cílem.
Za ValMez jste vlastně nastupoval i jako hráč. Jak byste popsal posun hokeje ve ValMezu za dobu vašeho působení zde?
Tak to je úplně nesrovnatelné. Já jsem sem přišel první rok po postupu z Krajského přeboru. Ten tým tady byl úplně jiný, hráli jsme to srdcem. Zachraňovali jsme to potom až v baráži. Ten posun je tady strašně velký. Hlavně ty poslední dvě sezony, kdy sem přišli hráči s extraligovými zkušenostmi. Bylo to poznat. Vyvrcholilo to loňským vítězstvím v II. lize. Je to prostě nesrovnatelné. Ať už v materiálním zabezpečení, finančním... je to někde úplně jinde než před těmi sedmi lety.
Co se týká kabiny, kdo z hráčů má podle vás největší slovo a respekt?
Takový přirozený vůdce tady není, ale jedná se určitě o ty starší hráče - Honzu Matějného, Přemu Vašuta, Michala Krumpocha. Tady bych asi hledal. Luďa Růčka, Robin Bacul, který to asi potáhne, až zapadne.Teď je ale nemocný.
Blíží se konec roku. Mohl byste zbilancovat rok uplynulý?
Já jsem vstupoval do této sezony s tím, že jsou vždycky nějaké problémy. Ta obměna kádru byla velká, deset nejlepších hráčů odešlo a to je obrovský zásah. Myslím, ale že jsme tam, kam asi momentálně patříme. Mohli jsme sice být na rozhraní šestého místa, ale páru zápasů se nám nepodařilo. Je tu ambiciózní tým. Věřím, že v Hradišti uspějeme a že se posuneme dále. ( Bobři prohráli 5:1, pozn. redakce). Přes svátky pak budeme mít klid na práci. Poslední kolo do Hodonína jedeme hrát prakticky o šest bodů. Tyto dva zápasy hodně napoví, jestli opravdu máme na to, hrát play-off.
Na závěr bych vás poprosil o vzkaz fanouškům.
Tak určitě bych chtěl popřát příjemné svátky a šťastný nový rok. Pak bych jim chtěl vzkázat, aby byli trpěliví, ať dál chodí na hokej v co největším počtu. Myslím, že letos tu hraje dost místních kluků, co loni nehráli a že by to mohlo táhnout lidi. Hlavně tu trpělivost, ať dají tomuto týmu šanci. Sedm let se to tady budovalo, přišel úspěch. Po tom úspěchu to bývá vždy těžké a chvíli to trvá, než se to dá dohromady. Třeba za rok budeme hrát zase o medailové příčky.
