Dle posledních informací a vládních rozhodnutí je zřejmé, že Česká republika má nejhorší dny za sebou. Na lepší časy se blýská i hokejistům, a přestože hromadné trénink ještě nejsou povoleny, je otázkou času, kdy se bude moci sejít A-mužstvo na zimním stadionu a nastartovat přípravu na sezónu 2020/2021. Do té doby musí hráči trávit čas doma a připravovat se individuálně.
Petr Seidler
Jeden z trojice tahounů žije se svou rodinou v Ostravě, kde momentálně tráví všechen svůj volný čas a věnuje se malému synovi. „Hrajeme fotbal, hokej a taky máme krytý bazén, takže chodíme každý den plavat,“ říká Petr Seidler, který tak může využít v tomto období netradiční individuální přípravu, která je velké části sportovců odepřena. O tom, že se elitní útočník doma nenudí, svědčí i jeho další koníček. Společně se svým synem chodí na ryby. „Večer, když syn usne, tak si zapnu fifu,“ prozrazuje Seidler, který má tak i čas vyhrazený pro sebe a svou herní konzoli.
Tomáš Andris
“Po čas karantény se vůbec nenudím. V letní pauze hraji nohejbal, a i když se teď žádná soutěž hrát nemůže, trénujeme s kluky skoro každý den,“ říká odchovanec Bobrů, který má hned po hokeji další oblíbený sport. Nohejbal totiž patří i k tradiční hokejové suché rozcvičce před zápasem. A Tomáš Andris není jediný, kdo se nohejbalu v rámci přípravy chytl. „Teď už se spolu se mnou na kurtech prohání i Jirka Weintritt, Daniel Paťava, Libor Kamas nebo Vojtěch Baroš,“ vyjmenoval mladý útočník své spoluhráče z A-týmu. Kromě nohejbalu zajde občas na tenis, nebo k Liboru Kamasovi, který má ve sklepě zařízenou provizorní posilovnu. Samozřejmě ale nemyslí jen na sport a s přítelkyní chodí na výšlapy. Smrk, Javorník nebo Lysá hora – tam všude jste mohli v uplynulých týdnech Tomáše Andrise potkat. „Kdo mě zná, tak ví, že dlouho nevydržím sedět na zadku a něco musím pořád dělat. Hokej mi už chybí, stejně jako fanoušci,“ uzavírá.
Seriál k doporučení: Peaky Blinders (Gangy z Birminghamu)
Michal Romančík
Michala Romančíka nejvíce mrzí, že sezóna byla ukončena předčasně a chybí mu i tradiční posezónní setkání se spoluhráči a trenéry u pivka. „Momentálně si užívám čas s rodinou, na kterou v sezóně není tolik času. Jsou bohužel trochu stranou, takže jim to teď chci vynahradit, miluji je a je to pro mě příjemně strávený čas,“ je si jistý autor devíti branek sezóny. S přítelkyní, dětmi a psem se snaží chodit do přírody mimo lidi na čerstvý vzduch. Jakožto slovenský občan, který sice žije ve Zlíně, má většinu rodiny za hranicemi České republiky. Chybí mu rodiče na Slovensku a hlavně to, že teď nemůže s nimi sdílet čas společně s dětmi. „Co se týče kondice, tak se i v karanténě udržuji, nemohu sedět jen na gauči. Chodím běhat a doma cvičím tabatu,“ prozrazuje Michal Romančík. „Doufám, že se brzy vrátíme do běžného života, na který jsme zvyklí. Je to psychicky náročné období, tak hlavně ať jsme zdraví,“ přeje si na závěr hbitý útočník.