Brankář Jiří Slovák, který ve Valašském Meziříčí strávil celkem 10 sezon, po uplynulé sezoně končí. V rozhovoru vzpomíná na ročníky u Bobrů, poohlíží se za svou kariérou, k postupu s Přerovem do I. ligy nebo odtajnil, kdo by podle něj měl převzít v kabině kasu.
Jak jsme již informovali na našem webu, ve Valmezu po této sezoně končíš. Jak to bude dál s tvou kariérou?
Ve Valmezu moje kariéra končí, jestli končím s chytáním nadobro, to momentálně říct nemůžu, ale z 95 % ano. Myslím si tak, že do žádného mistrovského zápasu už nenastoupím.
Nabízela se možnost působit ještě jinde, například v krajské soutěži, kde působí Rožnov?
Možnost působit v Rožnově jsem měl před právě ukončenou sezonou, ale nakonec jsem se rozhodl ještě pro Valmez dalo by se říct, že poslední sezonu v kariéře jsem strávil tam.
Budeš ve Valašském Meziříčí působit v jiné pozici?
Nabídku jsem dostal, ve Valmezu na zimáku se tak dále budeme potkávat, ale už tam nebudu v pozici hráče. V jaké pozici to bude, to se fanoušci určitě dozví, zatím to ventilovat nechci. Věřím ale, že budu dál pokračovat u týmu žen v Extralize.
Sezona 2011/12 byla pro Jiřího Slováka první v dresu Valmezu
Na Valašsku jsi strávil celkem 10 sezon, jak se za svou valašskou kariérou poohlížíš?
Za tu dobu, co jsem tady byl, jsme zažili sezony, kdy jsme byli plně dole a nevyhnuli se baráži, potom sezony, kdy se končilo play-off ve čtvrtfinále. Ale byly i ty povedené. V ročníku 2021/22 se vyhrála základní část, bohužel nám potom nevyšlo play-off, ale určitě to byla ta lepší sezona. Podařila se také ta, kdy jsme prošli v play-off přes Žďár nad Sázavou a následně jsme vypadli s Havlíčkovým Brodem, kdy jsem se zranil a nemohl jsem bohužel sérii dochytat.
A co nějaký speciální moment?
Těch byla spousta. Výhra v derby na Vsetíně, těsné domácí vítězství 1:0 nad Prostějovem, odkud jsem do Valmezu ten první rok přišel. Měl jsem povedené zápasy proti Zubrům, kdy jsem snad vyhrál doma i s nulou. Taky když jsme zvítězili tam, byl to úsměvný moment, kdy v MEO aréně letěl od domácích na led i buben. Možná i díky těm výkonům tam si mě následující sezonu vytáhli do Přerova. Ty největší momenty jsou ale vždy vyhrané zápasy, týmové oslavy, když si můžeš užít výhru s celou šatnou.
Fotografie z onoho zápasu, kde přihlížející fanoušci viděli společně s pukem na ledě také buben. (foto: hokejprerov.cz)
Jiří Slovák slaví po vyhraném derby na Lapači (foto: archiv Jirky Slováka)
Brankářskou dvojici jsi tvořil i s několika mladými hráči, pro které jsi tak mohl být mentorem. Kdo s tebou takhle vlastně působil?
Byli to až převážně kluci ve Valmezu, do té doby jsem byl spíš já tím mladším. Bylo to sice jen na pár zápasů, ale mihnul se tady Kuba Málek, který je vlastně teď v Ilvesu. Potom David Sachr, který momentálně bojuje v play-off s Havířovem. V posledních dvou sezonách potom Adam Pavlíček. Ještě by se dalo zmínit, k té mé první části působení ve Valmezu, kdy jsem u mládeže trénoval brankáře, tak jsem začínal trénovat i Míšu Postavu, který je momentálně v Kometě, a potom jsme se potkali i v Přerově.
To ale ještě nebylo u mužů, možná v dorostu?
To byl ještě v mládeži a přecházel tam myslím do mladšího dorostu. V té době byl u Zubrů hlavní trenér brankářů Martin Vojtek, já jsem mu spíš pomáhal. Trénovali jsme tam vlastně i Tomáše Suchánka. Ale ještě z těch mladších gólmanů, tak jsme tvořili brankářskou dvojici s Lukášem Klimešem.
Jiří Slovák společně s Lukášem Klimešem (foto: Jan Gebauer)
Kdo tobě předával zkušenosti?
Prvním trenérem brankářů, který se mnou pracoval, byl v Prostějově Ríša Hrazdíra. Potom už to byl můj brankářský kolega a zároveň i dobrý kamarád, od kterého jsem se spoustu naučil. Třeba to, že když nechytám tak je základ se na rozbruslení nezpotit (směje se). Byl to Martin Vojtek, který se z 90 % procent podílel i na tom, že jsme mohli s Přerovem slavit postup do I. ligy. Samozřejmě nesmím zapomenout na parťáka a později také mého trenéra Lukáše Plška, se kterým jsem toho také hodně zažil. Okoukal jsem od něj hodně věcí, na tréninku jsem ho sledoval. Když jsem byl mladší, tak jsem ho registroval jako soupeře a vlastně nás i hodně potrápil právě ve finále II. ligy, kdy jsme proti sobě narazili.
Jasně finále Přerov-Vsetín, památný gól bruslí Jiřího Goiše...
Tam se nás bylo několik, co jsme se poté potkali ve Valmezu. Ať už na jedné straně já, Gogin, Popel (Michal Popelka), který nám loni pomohl se záchranou, tak poté na straně Vsetína v bráně Lukáš Plšek, který tam předvedl neskutečný výkon.
Martin Vojtek s Jiřím Slovákem po postupu do I. ligy (foto: hokejprerov.cz)
Zvítězili jste ve finále a poté následovala tedy kvalifikace. Jak jsi zmínil, že za postupem stál z 90 % Martin Vojtek, tak těch zbylých 10 bylo tvých?
Když to vezmu jen na gólmany, tak asi ano (směje se). Ale tam šlapal celý manšaft perfektně takže když to nějak převedu, zůstalo tam pro mě tak 1 %.
Tedy procento za vychytané nájezdy?
Třikrát mě trefili a mohli jsme jít slavit.
To jsi vlastně vychytal i pozdějšího mistra světa? Za Sokolov nastupoval Kuba Flek.
Chystám se do O2 areny na semifinále Sparta-Kometa, tak ho pojedu zkontrolovat (dodává s úsměvem).
.jpg)
Jeden z důležitých vychytaných nájezdů finále, Jiří Slovák proti Jakubu Flekovi (foto: hokejprerov.cz)
Je postup do I. ligy největším úspěchem tvé kariéry?
V mužské kategorii určitě ano. Tam nic víc nebylo, než právě to.
A co tedy mládežnický úspěch?
To bylo shodou okolností taky s Přerovem, kdy jsme byli v mládeži vicemistři České republiky. Závěrečný turnaj jsme hráli v O2 areně, kterou jsme tím vlastně testovali ještě před domácím mistrovstvím světa 2004.
Ty jsi působil jak v patrech druhé, tak třetí nejvyšší soutěže. Dá se zde porovnat nějaký posun?
Je to možná jen můj názor. Že už to šlo i s věkem, já už nestíhal a všechno se mi zdálo rychlejší (říká s vtipem), ale přijde mi, že v dnešní době je II. liga na úrovni té I. ligy třeba 10 let nazpět. I ten krajský přebor už není taková řezničina, jako to dřív bývalo. Posunulo se to také na tu kvalitu II. ligy, která byla třeba před těmi 10 lety.
V sezoně 2021/22 měli Bobři nejvyrovnanější brankářskou dvojici celé ligy, Sachr - Slovák. (foto: Vlastimil Malina)
Vrátíme se zpátky do Valmezu... Jak vzpomínáš na partu v kabině, která se tady za ty sezony poskládala?
Já si sedl snad s každým. Za těch několik sezon byla parta každým rokem v pohodě, nikdy jsme třeba neměli nějaký konflikt. Někdy ta parta asi byla o něco lepší ale vždy všechno fungovalo tak, jak mělo. Tak to zkrátka je, někdy je ta chemie větší, někdy menší.
S kým sis nejvíc rozuměl?
To byl mohl vyjmenovat snad 20-30 jmen (směje se). Možná zmíním z poslední doby Lukáše Finsterleho, ten by mi to asi neodpustil, kdybych ho nezmínil, a potom řidiče Tomáše Holiše.
Jiří Slovák a Lukáš Finsterle
Poslední celý zápas jsi odchytal v základní části na ledě Hodonína. Jak jsi se dozvěděl, že po delší době nastoupíš?
Když jsem se dozvěděl, že budu proti Hodonínu chytat, tak jsem se zasmál. Říkal jsem si, zase ten Hodonín, proti kterému jsem vlastně chytal i poslední zápas předešlé sezony. Ale nijak jsem nervózní nebyl. Jen mě trochu mrzelo, že se týden před zápasem zranil Dominik Piták, se kterým se znám, nemohl tak proti nám nastoupit a zápas sledoval jen z tribuny. Zase na druhou stranu, kdyby chytal, tak bychom možná nevyhráli.
Byl pro tebe zápas něčím těžký?
To ne, přece jen jsem ty poslední sezony nastupoval po větších pauzách a byl jsem na to zvyklý. I když teda, v první třetině jsem dostal všechny 3 branky. Musím ale poděkovat celému týmu, který mi v tom zápase pomohl. Za to jim patří velké díky, že mě v tom nenechali vykoupat a mohl jsem aspoň v tom Hodoníně zažít svou poslední výhru v dresu Valmezu.
V kabině jsi působil jako pokladník. Kdo by po tobě měl kasu převzít?
Myslím si, že by to měl být Goišák, ten je takový zodpovědný. Určitě bych to teda nedával Flinovi (směje se), tam nevím, jak by to vypadalo. Samozřejmě přesně nevím, kdo bude z kluků ve Valmezu působit v další sezoně, ale co už i fanoušci ví, že bude pokračovat Jirka Goiš, takže bych to dal jemu.
Ty jsi už s koncem předešlé sezony dostal nabídku působit u ženského týmu jako trenér brankářů. Jak se to všechno vlastně událo?
Tahle nabídka přišla před baráží s Roudnicí, kdy mě oslovili, jestli bych nechtěl jít s holkami na led. Kývl jsem na to ale nechtěl jsem jim do toho před těmi nejdůležitějšími zápasy kecat. Přece jen, tam už se toho tolik natrénovat nedá. Ale dohodli jsme se s Patrikem Kleniarem a Alešem Veselým, že bych s nimi měl v další sezoně pokračovat. Měl jsem o to zájem, protože sám jezdím i na brankářské tréninky mimo klub a to trénování mě baví. Říkal jsem si tak, proč u toho nezůstat i tady.
Jiří Slovák doplnil jako trenér brankářů dvojici koučů ženského týmu Veselý, Kleniar.
Zmínil jsi brankářské kempy. Ty pořádáš sám nebo pod koho vlastně spadají?
Kempy pořádá bývalý gólman Radim Žižka. Je i bývalým svazovým trenérem a pořádá tréninky tady na Moravě. Oslovil mě, jestli bych mu nechtěl jezdit pomáhat a jezdím tam tak, když zrovna můžu. Potkáváme se tam buď bývalí gólmani tak i ještě pořád ti současní. Jezdí tam vlastně i Kryštof Ševců, se kterým jsme spolu ve Valmezu chytali nebo třeba kluci z Hodonína nebo Jičína.
V posledních letech jsi absolvoval několik turnajů v rybníkovém hokeji (hokej hraný na malém kluzišti se třemi hráči v poli a malou brankou). Jak jsi se k tomu dostal?
Kamarád studoval ve Finsku a zjistil, že v Levi se bude pořádat Pond Hockey World Cup a zkusil se nás zeptat, jestli bychom za ním nechtěli s dalšími kamarády přijet. Jet do Finska a udělat si výlet za polární kruh. Původně jsme si dělali legraci, že přijedeme. Ale jak se turnaj blížil, tak jsme to začali brát víc vážně, nakonec jsme dali manšaft dohromady a vyrazili jsme za dobrodružstvím. Byl to první ročník, který se nám v naši kategorii dokonce povedl vyhrát. Pro nás to byl neuvěřitelný úspěch a velký zážitek. Další rok jsme tam byli pozvaní jako obhájci, to už nám ale chybělo to pověstné štěstí a vypadli jsme ve čtvrtfinále. Ještě dvě minuty před koncem jsme vedli ale bohužel jsme to nedotáhli do konce.
Jiří Slovák s pohárem za vítezství na Pond Hockey World Cup 2023
Do Finska jste už znova nezavítali, následovala jiná destinace?
Letos jsme zavítali do italského Rittenu, na European Pond Hockey Championship, kde jsme skončili v osmifinále. Vypadli jsme s týmem, který vedl Ondra Kratěna, vlastně hráč s nejvíce tituly v české Extralize. Ale byl to opět skvělý zážitek a už se těšíme na další rok, chtěli bychom tam vyrazit znovu a třeba se nám povede uhrát lepší výsledek.
Valašskomeziříčská etapa je u konce, je něco, co by si chtěl vzkázat fanouškům a klubu Bobrů?
Začnu klubem. Bobrům bych chtěl poděkovat za příležitost a za tu celou dobu, co jsem tam mohl strávit. I to, že jsem nemusel končit s hokejem a mohl jsem tam ještě pokračovat. Užil jsem si to tam a je vidět, jak na všem vedení ve Valmezu pracuje. Rok od roku tam jdou podmínky nahoru a jen se to zlepšuje.
Fanouškům bych chtěl poděkovat za nesmírnou podporu. Fandili i když se nám zrovna nedařilo a pořád si na stadion našli cestu a fandili nám. S některými jsem se poté poznal i osobně a vznikl tam i takový, dalo by se říct, kamarádský vztah.
Komu bych chtěl ale v neposlední řadě poděkovat, jestli-že bude ta moje uplynulá sezona ta poslední, tak je to celá má rodina. Rodiče, brácha, prarodiče. Děkuji za nesmírnou podporu, protože nebýt nich, tak nikdy bych ten hokej nehrál a neužíval si ten hokejový život takový, jaký jsem měl.
.jpg)
