V A L A Š S K É M E Z I Ř Í Č Í - Během dosavadní sezony jsme vám přinášeli rozhovory s hráči a vedením oddílu HC Bobři. K dnešnímu poslednímu dni v roce 2009 Vám představíme člověka, který k meziříčskému hokeji stoprocentně patří. Rozhovor s mužem, který se stará o pohodlí a výzbroj hráčů - kustod František Musil.
Mohu se zeptat, jak dlouho vykonáváte tuto práci?Já jsem tady společně s Petrem Kovářem již 19 roků, možná i déle než on. Dohromady i s působením v mužích tedy kolem dvaceti let, kdy se ještě hrával krajský přebor na nezastřešeném zimním stadionu a vše bylo v začátcích.
Jak jste se dostal k týmu HC Bobři?
Dříve jsem trénoval starší žáky, dorost, juniory společně s panem Nečasem. Poté však po nějaké neshodě s bývalým vedením jsem odešel z pozice trenéra, ale zůstal jsem zde u hokejistů v TJ – předešlém týmu Bobrů. No a tak jsem se dostal až k této pozici.
Co všechno zahrnuje práce kustoda?
Všechno… od hokejek, bruslí, výstroje, fasování...je toho moc.
Odkud nakupujete výbavu hokejistů?
To zařizuje manažer, já mu jen řeknu to, co potřebuji a p. Kovář to nakoupí. Jedná se především o kalhoty, suspenzory, brusle, zkrátka vše, co je základní vybavením hráčů v hokeji.
Který z hokejistů nejvíce láme hokejky a který nejméně?
Nejméně hokejek láme Luděk Růčka a nejvíce hokejek – lopaty nejvíc asi Pavel Šebesta společně s Daliborem Sochorkem a co se týká holí, tak tam není nikdo kdo by lámal nadmíru více. Každému z mužstva se stává, že časem tu svou zlomí a musí nafasovat.
Kolik hodin denně strávíte na zimním stadionu?
Tak já jsem tady denně od pěti do osmi, tedy tři hodiny. Když je však zápas a hrajeme venku, tak tady musím být o dvě hodinky dřív, s výjezdem a návratem, vybalením výstrojí je to tedy až kolem 8 hodin.
Jak dlouho vám trvá, než připravíte jednomu hráči kompletní výstroj?
Záleží na náladě a chuti. Jak mi to dobře jde, tak jednu výstroj i během deseti minut, když jich dělám průměrně 12-13 plus brankáře, tak to trvá i přes dvě hodiny, než to vše udělám.
Jakého hráče, který prošel týmem Bobrů jste vy měl - máte nejraději?
Nejradši? Pavel Šebesta je velice skromný ogar, je slušný, mám ho hodně rád.
Byl i nějaký, kterého byste naopak moc ráda neměl?
To je těžký... někdy je člověk tak rozčílený, že by je zmlátil všechny najednou (smích).
Mají někteří hráči speciální požadavky?
No jistě!(smích) Třeba Mates, Lhotský, Varga, ti chtějí vždy bílou pásku a pokud ji nemám, nejsem kouzelník.
Co je vaší prací v létě?
Chvilku si vždy odpočinu no a pak opět začíná letní příprava, nová sezona, tak jsem na zimáku také a s klukama se připravujeme.
Co byste mohl poradit těm, kteří by chtěli být kustodem?
Pevné nervy a odolnost.
Zpět k ledu – hrál jste někdy hokej vy osobně?
Hrál jsem za traťovou distanc Valašské Meziříčí. Hrávali jsme turnaje i v Přerově. Hezké chvíle.
Co je podle Vás největší úspěch meziříčských hokejistů za dobu, kterou jste již strávil na zimním stadionu?
Jednoznačně postup do druhé národní ligy.
Patříte k nedílné součásti hokejového klubů Bobrů,co to pro Vás znamená?
Tak je to pro mě taková čest, když můžu s hokejistama stát na střídačce, být u toho, když se vítězí, slavit.
Jak dlouho byste se chtěl této práci ještě věnovat?
Doufám, že to s němi dotáhnu do první ligy a ukončím svou bobrovskou kariéru.
Jak byste charakterizoval vztah mezi vedením Bobrů a Vámi?
Myslím, že kluci jsou semnou spokojeni.
Co říká Vaše manželka na to, že jste více na zimáku než doma?
Že jsem starý blázen (smích)
….a vaše nejoblíbenější jídlo, pití, hudba, film, restaurace?
Uzené koleno, pivečko a slivovička, filmy mám rád válečné, v hudbě poslouchám vše a nejoblíbenější posezení mám v restauraci Bavorský dvůr.
Je tady Silvestr, co byste chtěl popřát fanouškům do nového roku?
Hodně štěstí, zdraví a takové fanoušky, jako máme my, má málokterý oddíl. Děkujeme!
Fotografie: Marek Netolička