Každý další kluk nebo holka je mezi námi vítán, říká jednoznačně vedoucí mužstva nejmenších Bobrů, Michal Postava
pondělí 14.3.2011 | Michal Václav |

Každý další kluk nebo holka je mezi námi vítán, říká jednoznačně vedoucí mužstva nejmenších Bobrů, Michal Postava

V A L A Š S K É M E Z I Ř Í Č Í - Michal Postava charakterizuje člověka, který je plně zapálený pro hokej ve Valašském Meziříčí, a pokud mu to pracovní povinnosti dovolí, tráví na zimním stadionu v hokejové sezoně u svých nejmenších meziříčských Bobrů téměř veškerý volný čas. Ať už se jedná o organizaci časomíry, rozhodčích, výpomoci u "A" mužstva, či mládeže, ve které je vedoucím mužstva od přípravky až po čtvrtou třídu. Pojďme si tedy společně jeho práci představit a dozvědět se další novinky a informace, které mnoho návštěvníků či fanoušků mnohdy netuší. "Každý další kluk nebo holka je mezi námi vítán,"říká nám Michal Postava při sestavování jeho rozhovoru. O tom, že mládež je nyní ve Val.Meziříčí na velmi dobré úrovni a směle se může konkurovat s nejlepšími týmy nejen v okolí regionu, ale i na celostátní úrovni jsme již zmiňovali v předešlých reportážích, nicméně pojďme si třeba i společně připomenout jak taková organizace neoficiálního mistrovství republiky třetích tříd vznikla.

Jak ses dostal k profesi vedoucího mužstva u nejmenších Bobrů?
Úplně jednoduše. Syn začal ve 3.letech hrát hokej. Já jsem chodil na tréninky, zápasy a tak to nějak vyplynulo ze situace. Bylo potřeba informovat rodiče o trénincích, zápasech, odjezdech autobusů a já jsem si to vzal na sebe a od té doby to dělám.

Je složité skloubit svou práci a hokejový život pro nejmenší naděje Bobrů?
Je to dost složité. V práci se musím soustředit na pracovní záležitosti, ale když vyjde chvilka tak si něco na hokej nachystám. Jinak pondělí, úterý, čtvrtek, pátek na tréninku, sobota – neděle na zápasech. Do toho nějaké turnaje a ještě dělám časomíru při utkání mužů. Když pak vyjde chvilka tak jedu s A mužstvem i na zápasy venku. Takže se dá doslova říct, že jsem na zimáku víc než doma.

Co je vlastně náplní práce vedoucího mužstva nejmenších hráčů?
Musí se s trenéry a p. Kovářem domluvit časy tréninků. Odjezdy autobusů na zápasy venku. Všechny tyto informace pak přeposílám rodičům e-mailem. Stejné je to se sestavami k jednotlivým zápasům. Rodiče mi zase omlouvají hráče v případě nemoci, tak to přeposílám dál. Před zápasy musím nachystat zápisy o utkání. Při domácích zápasech ještě pohlídat, ať přijdou rozhodčí a časomíra. Co se týká turnajů, tak se ve spolupráci s rodiči zařizuje ubytování, strava, doprava a podobně.

Které hokejové ročníky mají nyní malí Bobři k dispozici?
Hrajeme 3 soutěže. Mladší žáci, krajská liga 4. tříd a krajská liga 3. tříd. Co se týká ročníků, je to hodně promíchané. Máme kluky, kteří v rámci možností hrají všechny soutěže. Jsme malý klub, mládeži se věnujeme několik posledních let, takže ta základna není tak široká jako u jiných klubů. Díky školám bruslení, kdy oslovujeme děti z mateřských a základních škol, se počet dětí pořád zvyšuje. Nicméně například v ročníku 2002 – 2003 se můžeme měřit s tím nejlepším v republice.

Jak se ti spolupracuje s vedením klubu a zároveň s jednotlivými trenéry mládežnických celků?
Spolupráce je výborná. Vedení klubu nám vychází vstříc a dělá nám podmínky „na míru“ aby měli naši trenéři a hráči klid na svou práci. Někdy samozřejmě dojde k názorovým rozdílům, ale děláme to pro naše děti, takže se vždycky domluvíme.

V posledních letech nejmenší Bobři zažívají velký vzestup, čím nebo kým si myslíš, že je to zapříčiněno?
S těmito kluky (a holkou) se systematicky pracuje už přes pět let. Základy hokeje dostali od svých prvních trenérů, Jana Dědka a Aleše Veselého. Poté angažoval klub Jaroslava Šilhána, který před tím působil u stejných ročníků na Vsetíně. Ten pozvednul naše hráče na jinou úroveň a my začali porážet celky, od kterých jsme dřív dostávali „latu“. Mladší žáky teď vedou Jiří Brodek s Martinem Andrisem. Prvně jmenovaný vštěpuje klukům zejména správné návyky při bruslení, a tato práce je vidět při zápasech, kdy i hokejově vyspělejší týmy dokážou naši Bobři přebruslit.

Určitě jsou zápasy proti nejlepším týmům republiky pro malé Bobry sběrem velkých zkušeností, jak se kluci na zápasy těší?
Ta představa, že nastupují proti Slavii, Plzni, Kometě, Letňanům nebo třeba Vítkovicím jim dodává obrovskou sílu a nadšení! Ještě když tyto zápasy vyhrají tak je v jejich očích obrovské štěstí.

Na kom dle Tebe stojí hra malých Bobrů, jde jednoznačně již říct, kdo již je tahounem mužstva?
V každém týmu jsou hráči, kteří vynikají, ale bez poctivé práce spoluhráčů by neudělali nic. Hokej je kolektivní sport! Takže tahouny jsou všichni.

V bráně nejmenších stojí i tvůj syn, Michal, jak prozatím hodnotíš jeho výkony a jeho zápal pro hokej a chytání?
Čekal jsem, že se zeptáš. Jak se hodnotí vlastní syn? Těžce. Snažím se mít odstup, ale to nejde. I když ho všichni pochválí, já taky, ale vždy se najde něco, co se musí zlepšovat. Jeho zápal je neskutečný, je schopen být na zimáku 7 dní v týdnu. Doma, když chci ať si odpočine, tak si vezme hokejku a hraje hokej na chodbě.

Jak je složité zorganizovat turnajové zápasy ve Valašském Meziříčí za účasti věhlasných týmů?
Náročné to bylo hodně. Bylo zapotřebí ty týmy oslovit a čekat kdo se přihlásí. Nečekali jsme takový zájem. A když nám na poslední chvíli vypadnul jeden tým, byly další 3 – 4, které se samy hlásily. Ubytovat cca 200 lidí ve Valmezu a okolí, zajistit stravování, rozlosovat turnaj, tak aby měl každý tým čas na odpočinek a obědy, to bylo hodně náročné. Zajistit rozhodčí, časomíru, ceny a další věci! Prostě to byl "fičák".

Určitě jsou vždy velkou podporou i rodiče hráčů, bez kterých by to bylo mnohdy velice složité, souhlasíš?
Bez podpory a pomoci rodičů, by to vůbec nešlo. Naštěstí se tady rodiče vždy domluví a každý s něčím pomůže. Bez jejich zápalu a nadšení si to vůbec nedovedu představit. Třeba jakým způsoben naše maminky nachystaly VIP prostory pro turnaj. Všechny týmy měly jen slova chvály, že takové pohoštění ještě nezažili.

Jaký má vliv trenér J.Šilhán na nejmenší hráče? Z pozice diváka to vypadá, že má s kluky výborný vztah, dokáže je pochválit, vytknout chybu, dobře namotivovat...
Jeho vliv je velký. Dokáže kluky doslova zblbnout. Najednou vyjedou na led a věří, že můžou každého porazit. Dokáže v nich probudit „bobří srdce“ a hráči nechají na ledě úplně všechno. Před každým zápasem jim vtlouká do hlavy: „Prohrát se může, ale když uvidíme my trenéři a diváci, že necháte na ledě všechno, tak Vás pochválíme, poučíme se z chyb a jedeme dál!“

Určitě je prozatím největším úspěchem malých Bobrů ve Val.Meziříčí vítězství v neoficiálním mistrovství republiky třetích tříd. Jaké byly ohlasy mužstev, které se turnaje zúčastnily?
Ohlasy jsou jen pozitivní. Všechny týmy byly nadšené, organizací, úrovní turnaje i všemi věcmi okolo. Dokonce máme informace, že se o našem turnaji mluví po celé republice. Chodí nám plno pozvánek na turnaje. Museli bychom mít dalších několik týmů, abychom to stihli objezdit. Téměř všechny zúčastněné týmy nám poslaly poděkování a příslib, že s námi počítají pro další akce.

Čeho by jsi jako otec hráče a zároveň vedoucí mužstva nejmenších tříd přál, aby Bobři docílili?
Největším oceněním pro každého z nás jsou nejen vítězství, ale hlavně ty šťastné pohledy našich dětí. Když člověk vidí, jak je to baví, jakou mají mezi sebou partu, tak prostě uděláme cokoliv, aby je to bavilo dál. Když se prohraje, tak to prožívají stejně jako vítězství. Jak říká jeden z rodičů: „Pořád lepší být celý týden na zimáku a něco dělat, než se flákat po městě a chytnout se špatné partie.“

Již nyní je jisté, že výsledky a parta u Bobrů dávají odpověď rodičům, kteří se rozhodují, do kterého města v okolí dát své dítě na hokej. Práce trenérů a výkony nejmenších hovoří jednoznačně pro Valašské Meziříčí, souhlasíš?
To určitě. Dávno pryč jsou doby, kdy se kluci vozili například na Vsetín. Teď se všemi těmito týmy hrajeme stejnou soutěž. A je to také o financích. Moc rodičů si nemůže dovolit vozit své ratolesti denně 20 km. Myslím, že vedení klubu a město tady vytvořilo výborné podmínky. Také výsledky malých Bobrů jsou prezentovány v médiích a chodí na tréninky další malí kluci, kteří se nemůžou dočkat, až řekne trenér jejich jméno v nominaci na zápas a oblékne si dres s Bobrem.

Určitě by jsi i tak přivítal do týmu Bobrů nadále více malých hokejistů... Co by jsi jako vedoucí mužstva vzkázal dětem a jejich rodičům, pokud by se rozhodovali o sportovní budoucnosti?
Řekl bych jim, ať se přijdou podívat na trénink a hlavně na zápasy malých Bobrů. Uvidí, jakou partu hráči mají a nasají tu správnou atmosféru. Každý další kluk nebo holka je mezi námi vítán! Trenéři těch nejmenších se o ně dobře postarají a stanou se z jejich dětí další Bobři!!!

 
Hledáme nové redaktory do našeho redakčního týmu.
V případě zájmu nebo pro další informace pište na redaktor@esports.cz.
 


Aktuality

Archiv aktualit
Město VM
DEZA
ROBE
CS CABOT
CIE Automotive