Sobotní utkání mezi valašskomeziříčskými Bobry a Novým Jičínem bude zároveň poděkováním bývalému kapitánovi Václavu Studenému, který po loňské úspěšné sezóně ukončil kariéru. Ikona klubu vhodí čestné buly před zahájením druholigového derby.
Václav Studený odehrál v dresu Valašského Meziříčí čtyři sezóny a velice rychle si získal srdce fanoušků. Jako kapitán táhl tým v době, kdy se na Bobří hrázi příliš nedařilo, ale posléze přišly na řadu i úspěchy završené loňskou jízdou, která skončila těsně před branami finále skupiny Východ.
„Do Valmezu jsem přišel, když se klubu moc nedařilo jak výsledkově, tak ekonomicky. Musím říct, že během mého působení v jiných týmech zápasy proti Bobrům byly velké bitvy, tak jsem byl zvědav, jak mě zdejší prostředí přijme. A byl jsem mile překvapen, že kluci v kabině i fanoušci mě poměrně rychle vzali za vlastního. Jsem rád, že jsem klubu mohl pomoci se výsledkově stabilizovat ve druhé lize a postupem času pomýšlet i nad jinými příčkami než nad sestupovými. Bylo by skvěle se rozloučit finálovou účastí, ale chybělo nám to potřebné štěstíčko,“ ohlíží se bývalý kapitán Bobrů za svou valašskou štací.
První měsíce mimo ledovou plochu si bývalý kanonýr užívá. „Jaro a léto bez hokeje bylo skvělé, měl jsem čas na tenis a jiné volnočasové aktivity. V září jsem byl i na dovolené u moře a to pro mě bylo příjemné zpestření a určitě si na to rád zvyknu.“
„Teď, když se rozjely všechny hokejové soutěže, tak už jsem si to uvědomil, ale nic těžkého to zatím není,“ reaguje Václav Studený na dotaz, zdali mu není po hokeji smutno.
Bystří fanoušci ho už ovšem na tribuně zimního stadionu ve Valašském Meziříčí mohli několikrát spatřit. On sám měl k hlavnímu jádru fanoušků vždycky blízko a pomyslný klobouk smeká i po konci kariéry. „Samozřejmě nyní sleduji výsledky a klukům moc fandím a věřím, že se to letos podaří a do finále se dostanou. A to všechno s pomocí fanoušků, kteří jsou ve Valmezu dlouhodobě hokeji hodně oddaní a přestáli i doby, kdy to klubu úplně nešlapalo.
Návrat k hokeji nevylučuje…
Václav Studený v hokejovém prostředí vyrůstal odmalička. Třicet let nepřetržitě navštěvoval zimní stadion a hokej byl hlavní náplní jeho života. Úplně se odtrhnout tak pro něj není úplně snadné a s myšlenkou návratu si pohrává. Ovšem už ne jako hráč. „Nevylučuji, že se časem do hokejového prostředí vrátím,“ uzavírá.
