V A L A Š S K É M E Z I Ř Í Č Í - Jejich jména zná na hokejovém Valašsku téměř každý fanoušek. Ve Valašském Meziříčí jsme je mohli vidět kromě mistrovské sezóny ještě v ročníku 2008/2009. Byli hvězdy týmu, ačkoliv si tohle pojmenování skromně nepřipouští. Ve Valašském Meziříčí uzavírali svou kariéru a nyní se na Bobří hráz v rámci exhibice opět vrátili. Po šesti letech, je tak mohla redakce Bobrů opět vyzpovídat a rovnou oba dva v jednom rozhovoru.
Po dlouhé době jste se opět podívali na zimní stadion tady ve Valašském Meziříčí. Jaké máte největší vpomínky na tohle místo?
Pavel: Jestli tedy můžu začít, tak je to vůně slivovice z tribun. Dalibor: Výborní fanoušci. Pavel: Dvě krásné sezóny. Dalibor: Skvělý konec kariéry.
Oba jste tady byli pro fanoušky hvězdami týmu...
Pavel: To nebylo o dvou lidech. Dalibor: Sešlo se hodně okolností, byli tady dobří kluci, jako je například Dvořka (Petr Dvořák pozn. red.), Matějný a další. Myslím si, že tomu nahrálo štěstí, protože se sešla výborná parta kluků. My jsme to velice neradi ukončovali po sezóně, ale museli jsme se rozhodnout pro naše priority, což byla práce. Pavel: A nebyli jsme nejmladší. Ono to cestování bylo jedno z nejdůležitějších kritérií, protože cestovat dvě hodiny byla v našem harmonogramu neuvěřitelná porce času.
Jaký byl váš vztah k Bobrům po konci kariéry? Zajímali jste se o dění zde?
Pavel: Já zprostředkovaně ano. Dalibor: Já jsem se taky zajímal, občas jsme si s panem Kovářem zavolali, s panem Vávrou jsem byl také v kontaktu. Vím, že jste to tady neměli lehké a určitě nám to nebylo lhostejné. Zažili jsme tu moc hezké dva roky a na to se nezapomíná.
Když vám tedy organizátoři zavolali a nabídli vám účast na exhibici, váhali jste dlouho?
Pavel: Já asi dvě sekundy. A slíbil jsem, že za Sochyho dám ruku do ohně, že když mu zavolám, půjde stoprocentně. Dalibor: Tady ti lidi vytvořili takovou atmosféru, že se nám ty vzpomínky hned vrátily. S Pavlem jsme se o tom bavili po telefonu a velice rádi jsme to dnes absolvovali. Bylo to moc příjemné.
Když jste však dnes přijeli a podívali se na tribuny, nebylo tam tolik lidí, co dříve. Avšak atmosféra byla jedna z nejlepších. Co byste řekli o místních fanoušcích?
Pavel: Samozřejmě hodně lidí se přišlo podívat na nás, ale my už nejsme ten důvod, aby chodili. Oni se musí dívat do budoucna a chodit podporovat současné kluky v sezóně, stejně jako dnes nás. Hráči a vedení by se zase měli snažit o to, dostat ten tým na úroveň play-off. A pak by taková atmosféra jako dnes mohla být každý týden. Dalibor: Ta atmosféra se nevyrovnala dobám, kdy se klubu dařilo nejvíce, ale v každém případě diváci vytvořili dobrou kulisu, kterou jsme si užili. Jen je třeba říci, že opravdu by to tak mělo vypadat stále. Musíme si uvědomit, že my už tu šest let nejsme. Vlastně jsem rád, že si tu na nás s Pavlem ještě vzpomněli.Pavel: Asi tak.
Myslím, si že tady na vás ještě dlouho nezapomenou...
Pavel: Ale to nebylo jen o nás. Jeden nebo dva hráči nedělají zápas. Dalibor: Měli jsme štěstí, že když jsme končili, já na úrovni první ligy, Šeba extraligy, bylo tu plno kvalitních hráčů. Já si myslím osobně, že jsme tu donesli něco trochu navíc a ti kluci kolem nás dostali motivaci. Je to o týmové práci, ke které jsme se nějakým způsobem přičinili. Pavel:To bezpochyby ano. Když jsme se přišli tak ti kluci si říkali: "Hele on trénuje naplno, on si to tu nepřišel vyprdět". To ty kluky pak motivuje. Dalibor: Šeba mi po prvním přípravném utkání říkal, že fakt to není sranda hrát tu druhou ligu. Shodli jsme se, že když tomu budeme přistupovat naplno, tak to bude mít smysl a ve chvíli, kdybychom tím opovrhovali, tak bychom zapadli do šedého průměru. A to jsme nechtěli dovolit. Proto jsme oba trénovali i individuálně v době, kdy jsme třeba nemohli dorazit na trénink. A opravdu jsme tomu dávali maximum, protože nám na tom záleželo. Nechtěli jsme zklamat lidi, kteří tu na ten hokej chodili.
Klubu se zde podařilo dostat hodně osobností z let minulých, samozřejmě nemohli přijet všichni. Vám osobně tu někdo scházel?
Pavel: Za mě Lukáš Vnenk, Milan Ovšák. Dalibor: Já bych tu teď nezmiňoval nějaké jména. Tady chyběli hráči, kteří byli členy vítězného týmu. Škoda, že tu nebyli. Například se nemohli dostavit. Ale muselo se to velice rychle zorganizovat a je fakt, že v průběhu čtrnácti dnů nemohl každý okamžitě reagovat. Ale určitě ti, co tu nebyli, tak chyběli.
Jaké máte zájmy teď když máte více volného času? Věnujete se nadále sportu?
Pavel: Oba chodíme jednou týdně hrávat za starou gardu Vítkovic si zahrát. A Dalibor chodí hrávat ještě jednou týdně nějakou odborářskou ligu. Je to na vypocení. Avšak nevím jestli se to dá nazývat sportem.
Hokejem se tedy stále bavíte?
Dalibor:Mě to ještě stále baví, potkat občas Šebu na staré gardě Vítkovic. Zahrát si proti němu. Je to strašná sranda. Šeba je vždycky pesimista, on to ani nemyslí tak, jak to říká. Takže sportu se věnujeme oba dva, snažíme se trošku udržovat. Pavel:Sochy hraje ještě fotbal. Dalibor: Ano, já ještě hraji okresní přebor tam u nás. Pavel: A já hraji pro změnu okresní přebor v tenise.
Takže sportem neopovrhujete?
Dalibor: Určitě ne, protože kdyby jo, tak bychom snad dnes nemohli ani bruslit. Pavel: Měli bychom o dvacet kilo víc.
Co byste na závěr vzkázali Bobrům?
Pavel: Udělejte tlustou čáru za tím, co tu bylo.Začněte znova. Nemusí být samozřejmě druhé třetí místo, ale pokud se podaří play-off bude to dobře. Říká se že ryba smrdí od hlavy. To je můj osobní názor. Dalibor: A já zase přeji tomu meziříčskému hokeji, ať mají šťastnou ruku v tom, jak sestavit nové vedení týmu. Ať zvolí správné hráče. Lidi a fanoušci si to tady zaslouží. Snad se dostanete do play-off, protože to je koření celé ligy.
