Lukáš Pernický je talentovaný sedmnáctiletý obránce, který pochází z hokejové líhně meziříčských Bobrů. Ve svých sedmnácti letech si jej trenéři A-mužstva vyhlédli a nechali ho v přípravě s druholigovým celkem. Jako jediný z mladých hokejistů uspěl, a dostal možnost si zahrát v prvním přípravném utkání na ledě Kopřivnice. Jak sám říká, za tuto příležitost je velmi rád a bojuje srdcem pro Valmez.
Lukáši, kterými mládežnickými celky sis za svou dosavadní kariéru prošel?
Začínal jsem zde ve Valašském Meziříčí, poté jsem byl do sedmé třídy v Rožnově pod Radhoštěm. Odsud jsem se vrátil zpátky do Valmezu. Následně jsem hrál dva roky v Novém Jičíně. Od loňské sezony jsem zpět ve Valašském Meziříčí.
"Kvalita mládeže jde každou sezonu nahoru"
Jak je na tom kvalita mládeže ve Valašském Meziříčí?
Kvalita mládeže jde každou sezonou nahoru. Trenéři se zde snaží mládež posouvat stále na lepší úroveň. O mnohé úspěchy se postaraly kategorie starších a mladších žáků, které i přes to, že v dané kategorii není moc hráčů, hrají vyrovnané zápasy s týmy Zlína, Komety a dalšími.
V minulé sezoně jsi byl kapitánem staršího dorostu a především závěr byl pro tvůj tým hodně povedený, měli jste mezi sebou hodně šikovných hráčů?
Začátek sezony se nám vůbec nevydařil, ale po Vánocích se jakoby vrátil jiný tým. Většinu zápasů v nástavbě jsme odehráli bojovnými týmovými výkony. Povedlo se nám tam udržet nějakou vítěznou sérii, přitáhli jsme na zápas fanoušky, bylo skvělé, když nám udělali atmosféru. Ale samozřejmě tam byly i zápasy, které rozhodly individuality. Každopádně jsme v týmu měli hodně šikovných hráčů, a navíc tu byla super parta.
"Projekt Srdcem pro Valmez se mi líbí, je to něco, co tady nikdy nebylo"
Jak si takový mladý hráč, kterým jsi právě ty, dokáže přebrat motto „Srdcem pro Valmez“?
Beru to tak, že na ledě bojuji za klub a město, a hlavně pro fanoušky. Výsledky jim děláme dobré jméno. Celkově se mi vše kolem "Srdcem pro Valmez" líbí, je to něco, co tady nikdy nebylo.
Jak se vůbec naskytla možnost, že jsi absolvoval plnou přípravu s muži?
Po konci sezony mě kontaktoval manažer a řekl mi, že mi umožní trénovat s A-týmem. Bohužel moji suchou přípravu zbrzdila nemoc, kdy jsem 3 měsíce nemohl mít zátěž. Takže teď se snažím pořád dohnat to, co jsem zameškal.
Komu vděčíš za to, že jsi to v tak nízkém věku, dotáhl daleko?
Rodičům za jejich podporu každou sezonu. Následně samozřejmě všem trenérům, kteří mě doposud trénovali. Od každého jsem se snažil vzít si co nejvíc.
"Byl jsem moc rád, ale na druhou stranu hodně nervózní"
Když si jako jediný dorostenec dostal šanci v přípravném utkání, jaká byla tvoje první reakce na nominaci trenérů?
Bylo to velice příjemné překvapení. Předtím tam sice byly nějaké rozhovory, že šanci se ukázat dostanu, ale nečekal jsem to hned v prvním zápase. Na jednu stranu jsem byl moc rád za důvěru od trenérů, na druhou stranu jsem byl ale hrozně nervózní.
A co první minuty na ledě mezi dospělými, bylo tam něco, co tě zaskočilo?
Hned v prvním střídání naší pětky se nám podařilo vstřelit gól, to mě nakoplo a pomohlo mi to ze sebe shodit trochu nervozitu. A jinak jsem si musel zvykat samozřejmě na rychlost a silovou vybavenost hráčů. Až do zápasu jsem nevěděl, co od toho mám očekávat.
A jak se ti v utkání hrálo?
Snažil jsem se hrát jednoduchý hokej, zbytečně to spoluhráčům nekomplikovat.
"Určitě by bylo skvělé odehrát nějaké zápasy za Bobry už v letošní sezóně"
Přece jen do prvních mistrovských utkání musíš pobrat nějaké zkušenosti, je nějaká dohoda s klubem na tvém dalším pokračování?
Pokud se v týmu neudržím, budu mít nejspíše střídavý start do krajského přeboru mužů, abych posbíral potřebné zápasové vytížení mezi dospělými.
Kladeš si své cíle do budoucnosti postupně, nebo máš jeden velký sen?
Cíle rozhodně postupně. Určitě by bylo skvělé odehrát nějaké zápasy za Bobry už v letošní sezóně. Ale to se všechno teprve uvidí, jak se vyvine sezona.
