Bývalý hráč Přerova nebo Kopřivnice Patrik Kleniar doplnil jako trenér realizační tým žen v polovině předešlé sezony, tu následující vedl po boku Aleše Veselého ženský oddíl celou základní část až do kvalifikace o extraligu žen. Jak se dívá na uplynulý ročník? V čem měla podle něj Roudnice ve finále navrch? Nejen o tom se rozpovídal v následujícím rozhovoru.
Jak se poohlížíte na uplynou základní část sezony?
Základní část jsme zvládli na výbornou. Sice jsme měli jeden prohraný zápas, chybělo nám tam trochu štěstíčka, ale zase jsme viděli, na čem pracovat. Holky makaly, pracovali jsme trénink od tréninku, zápas od zápasu a ladili jsme a přidávali nějaké věci, které jsme potřebovali dohnat.
V kolika úrovních se týmy v I. lize utkávají?
Naše východní část je hodně naskupinkovaná. Myslím si, že vyrovnané zápasy jsme hráli jen s Břeclaví, bylo to poznat i na výsledcích. Je to možná trochu škoda, že nemáme více týmů, se kterými bychom mohli hrát vyrovnaný hokej, podepsalo se to dle mého i na té kvalifikaci. Když jsme přijeli do Roudnice, byla to pro holky spíš taková rozkoukávačka.
Kdo je pro naše holky soupeřem kdo se s nimi nemůže svou kvalitou srovnávat?
Jsou to právě naopak zápasy proti Prostějovu, v minulosti to bylo Blansko. Rozhodně nechci tyto soupeře shazovat, hráčky tam taky makají a pracují. Ale pro naše holky je to spíš takové, že si jdou s chutí zastřílet a je to pro ně takový další trénink, kdy si vyzkouší věcí, které si proti Břeclavi nebo právě Roudnic vyzkoušet nemůžou.
Proč tomu tak může být, že je mezi tolika týmy taková propast, chybí jim rozdílové hráčky?
Problém bych viděl v tom, že spousta nadějných holek končí v brzkém věku, z toho důvodu, že například nedostanou prostor v klubech, ve kterých vyrůstají. Když takhle skončí, dají si nějakou pauzu, tak už se jim do hokeje kolikrát nechce, sám znám několik takových případů. Nicméně si myslím, že by se to mohlo v budoucnu zlepšit a to i díky našim ženským reprezentacím, které měly za poslední dobu spoustu úspěchů. Ženský hokej se tak více dostává do povědomí lidí.
Přesuneme se ke kvalifikaci o extraligu žen. V čem v utkání s Roudnicí holky nakonec narazily?
I když bylo skóre takové, jaké bylo, tak si myslím, že neodpovídalo předvedené hře. Holky z Roudnice ale byly dobře nachytané, výborně bruslařsky založené. Měli tam většinou reprezentantky a hráčky, které hrají dorostenecké a žákovské soutěže. Šlo to poznat. A jak jsem již říkal, šel hodně vidět ten rozdíl, že my hrajeme ty opravdu top zápasy jen s Břeclaví s trochu nám chybí ten takový soupeř, se kterým bychom se potkávali častěji.
Byla Roudnice nějak lépe připravena?
Nemyslím si, že byla připravena lépe. Také jsme se chystali, věděli jsme o jejich hráčkách a o tom, co hrají. Naopak šlo vidět i to, že i oni byli připraveni a trenéři jim řekli, co od nás čekat. Na prvním zápase tak šla hrozně vidět ta opatrnost. Naopak zápas u nás byl vyrovnanější, měli jsme v první třetině i pasáž, kdy jsme za mě byli lepším týmem a tlačili jsme je.
V čem byly oba zápasy od sebe odlišné?
Každý zápas byl jiný. V Roudnici jsme začali opatrněji, něco jsme si řekli v kabině, něco po cestě na trénincích. Věděli jsme, co budou hrát, oni si ale pohlídali naše klíčové hráčky a měli jsme celkem problém se dostat do gólových situací, když jsme nějaké měli, chybělo nám trochu toho štěstí. Bohužel to dopadlo tak, jak to dopadlo. Byla tam ale výborná atmosféra, jak ze strany roudnických fanoušků, tak i naši, převážně rodiče udělali výbornou atmosféru, za což jim děkuji. Pak už jsme se hned začali soustředit na utkání doma.
A domácí zápas?
U náš šlo vidět, že jsou holky nabuzené, sebevědomé, šlo to vidět už od tréninku a příchodu na zápas. Opravdu to z nich sršelo. Utkání tak bylo už od vstupu rozhodně jiné. Nám tam přišlo spoustu rodičů a fanoušků, i rodiče hráček Roudnice udělali dobrou atmosféru, takže to pro některé holky muselo být trošku jiné, nejsou na to některé zvyklé. Ale ty, co už to zažily, tak ostatní podržely a tým se tak semknul.
Jako nakonec trochu s odstupem hodnotíte poslední, rozhodující zápas?
Určitě jsme měli na to zápas doma vyhrát a vrátit sérii zpět do Roudnice. Bohužel to tak nebylo. Povedlo se nám snížit na 3:2, kdy jsme hráli v šesti. Pak ale bohužel, minutu a půl do konce nám to znovu v přesilovce nevyšlo, tak se ale hokej hraje. Nám šlo o vše, potřebovali jsme vyhrát, ale takový hokej prostě je.
Co je cílem ženského oddílu do dalšího ročníku?
Cíle si určitě stanovíme před sezonou, určitě ale chceme znovu útočit na první místo. Myslím si, že holky na to mají a dlouhodobě to dokazují.
A co cíle do budoucna?
Nějaké cíle a vize určitě máme. Všechno je samozřejmě na domluvě s trenéry jiných kategorií a celkově s klubem. Chtěli bychom pro mladé holky, které jdou od přípravky až po starší žáky, udělat občas nějaký trénink jen pro ně, pokud tam bude zájem. Ale uvidíme, jak to všechno bude.
Je v budoucnu podle vás možné, že by se ve Valmezu extraliga žen opravdu hrála?
Za mě by to bylo super, kdyby se tady nejvyšší soutěž žen opravdu hrála. Už jen návštěva na finále ukázala, že lidé holky sledují, že je to baví. Je to zase něco jiného. Ale myslím si, že by to mohla být do budoucna chlouba města, mít holky, které reprezentují jak klub, tak své město. Když ve Valmezu extraliga žen bude, tak je to za mě jen dobře.
Poslední otázka. Ještě v minulé sezoně jste byl aktivním hráčem, jak to bylo s vašim příchodem k roli trenéra žen ve Valašském Meziříčí? Jak své dosavadní působení hodnotíte?
Můj příchod se zrodil z ničeho nic, už minulou sezonu po Vánocích, kdy jsme řešili, že bych vypomáhal. Jezdil jsem ale jen na zápasy, právě kvůli svému hokeji. Tahle sezona byla pro mě první, kterou jsem byl s holkama od začátku a můžu ji hodnotit jenom pozitivně. Občas to tam samozřejmě drhlo, to je ale všude. Co se ale týče komunikace a všeho, tak to bylo super. Šlo na hráčkách vidět, že se tím celou sezonu bavily. Moc jim tak děkuju, jsem na ně pyšný, jak to zvládly, jak celou sezonu makaly. Chci poděkovat i ostatním, co se kolem hokeje ve Valmezu točí a samozřejmě také rodičům, kteří hodně v závěru pomohli a holkám udělali takový servis, který by se mužské extralize. Ještě jednou moc děkuji.
