V A L A Š S K É M E Z I Ř Í Č Í - Už jen několik dnů zbývá všem hráčům Valašského Meziříčí, než poprvé před nadcházející sezónou vyjedou na led, proto jsme se rozhodli, že vám již nyní poskytneme očekávaný rozhovor s fotografem valašskomeziříčských Bobrů, Ing. Markem Netoličkou. Člověk, který se na hokej dívá především objektivem svého fotoaparátu nám odkryl svou volnočasovou aktivitu, které se věnuje již mnoho let. "Focení hokeje je pro mě relax a skoro drogou," říká s nadhledem Marek Netolička, jehož fotografie jsou ozdobou nejen celé druhé ligy, ale směle snesou měřítko s fotografy extraligových celků či národního týmu.
Kdy jsi začal s fotografováním? Pamatuješ na své první fotografie?Tak to už je hodně dávno. Tatínek hodně fotil a vlastně on mě tak mimoděk přivedl k focení. Jedny z prvních fotek jsem pořizoval na škole, ale bohužel, už se nic nedochovalo. Nebo spíš naštěstí.
Vzpomínáš si na určitý okamžik, kdy jsi si řekl, že fotografovat lední hokej je cesta, po které se vydáš?
K focení hokeje mě vlastně přivedl junior, neb chtěl fotky hokejistů, aby si je mohl nechat podepsat. Takže jsem začal jezdit na Vsetín s foťákem. Časem jsem ale zjistil, že focení hokeje je úžasný relax. Člověk vypustí všechny starosti a jen se soustředí na to, aby to, co potřebuje vyfotit, vyfotil správně. Dnes už je pro mě focení hokeje skoro drogou. Na konci sezóny si říkáš, že konečně už to skončilo, ale v červenci už zjišťuješ, kdy bude led a kde se co začne hrát, proto že už ti to chybí.
Jaký fotoaparát používáš při své práci?
Těla digitálek jsou od firmy Nikon (D70,200 a 300) a objektivy Nikon a Sigma.
Máš kromě fotografování čas ještě na něco jiného?
Krom rodiny, kde to s třemi syny a psem občas vypadá, že hraji v oslabení, mám to veliké štěstí, že moje práce lesáka je pro mě i koníčkem. A focení to úžasně doplňuje.
Sleduješ práci i jiných fotografů hokeje u nás? Vnímáš třeba i nějakou inspiraci z této strany?
Dřív jsem sledoval a studoval fotografie Jiřího Koliše. Dnes sleduji fotografy v zámoří. Vynikající je bostonský Stev Babineu, který u klubu navazuje na práci svého otce. Byl jsem moc rád, že jsme se mohli potkat v Liberci, při zápase Medvědů s Bílými Tygry a aspoň chvíli si popovídat.
Kolik fotografií vyfotíš při jednom utkání, abys je následně vybral do fotogalerie z utkání?
Při zápase fotím nejen pro galerii, ale i hráče do archívu. Takže za zápas je to cca 150-200 fotek. Faktem je, že čím lepší zápas, tím víc fotek.
Kolik času Ti zabere následně práce, než se tedy fotografie objeví na webu?
Boužel, nemohu se zúčastnit pozápasových rozborů, neb valím domů, k počítači a stahuji fotky, vybírám, upravuji a pak s tím na web. De facto si ještě jednou přehrávám zápas. Snažím se být tak do druhé po půlnoci v posteli. Ale ne vždy se to povede.
Dříve jsi fotil pro Vsetín, teď už několik let patříš pouze Bobrům, jak prožíváš tyto zápasy coby fotograf, který prošel oběma kluby?
Jako rodilý mezřičák jsem chodíval ještě na Duklu. Stávali jsme za mantinelem, a křičeli na rozhodčího, když mu to moc nešlo, že Bečva je studená. V bráně byl Nejtek, který dělal později dvojku v Zetoru Brno. To nejde vymazat. Když se dostal Vsetín do ligy, bral jsem to tak nějak jako reprezentaci Valašska. Máš svůj klub, ale když hraje repre, tak se fandí repre. Stát se fotografem šestinásobného mistra byla pro mě pocta. Navíc v redakci byli skvělí kluci, jako např. Aleš Koňařík, od kterého jsem se dost naučil. Dnes už je repre díky pánům z APK pryč a zůstal jen jeden klub – Bobři. Tedy pokud nepočítám montrealské Canadiens, kterým fandím snad od 2.třídy. Při prvním zápase ve Vsetíně to byl hodně divný pocit, ale s postupem času to už nijak moc neprožívám.
Focení pro klub, je určitě srdeční záležitost, vydělávat se na tom nikterak nedá, souhlasíš?
V podmínkách Česka a druhé ligy určitě. V podstatě se držím filozofie zakladatele eSportu Davida Schlegela a snažím se činit lidi šťastnými.
Projevily zájem o tvé fotografie i některá nejčtenější periodika v zemi?
Za působení ve Vsetíně některé fotografie používal i deník Sport. Akorát se nějak zapomněli předem zeptat, takže pak se to muselo řešit přes eSport. A pak to byly takové nahodilé zakázky, jako např. když ve Vsetíně chytal Simo Vehviläinen, tak pro jeden finský magazín apod. Nejdál jsem zatím posílal fotky do Kanady.
Hokej sleduješ především přes objektiv fotoaparátu. Není to nebezpečné? Vždyť tak člověk může lehce přijít k úrazu. Nebo ne?
Čím blíže k ledu, tím blíž k úrazu. Ve Vsetíně jsem jeden čas sedával vedle střídačky hostů k rohu kluziště. Při zápase domácích s Libercem si sjel za Hniličkovu bránu obránce Lukáš Derner a chtěl rychle vyhodit. Puk ho nějak neposlechl a tak jsem v objektivu viděl jen sakra rychle se přibližující gumový projektil. Techniku jsem zachránil, akorát za uchem se místo dopadu řešilo na ošetřovně v útrobách zimáku 3 stehy. Ve Vítkovicích jsem zase při souboji u mantinelu mezi střídačkami koupil hokejkou přes rameno a netušil jsem, že podlitina se může vstřebávat přes 4 týdny…
Které fotografie, jejichž jsi autorem, Ti zatím udělaly největší radost? Bylo to vítězství Bobrů ve II. lize?
Radost se hlavně snažím udělat fandům. Je pravdou, že fotit vítězný zápas s Hodonínem a následné oslavy, byl neopakovatelný pocit. Pokud bych měl vybrat nějakou fotografii ze zápasů Bobrů, která má pro mě zvláštní význam, tak je to fotka se Zdislavem Tabarou na naší střídačce.
Pracuješ jako externí fotograf klubu HC Bobři u eSports, dokonce jsi byl i fotit pod hlavičkou této firmy ve Finsku, který zápas to byl?
Bylo to cca před 5-ti lety na turnaj Euro hockey tour – Karjala Cup. Fotil jsem celý turnaj, ovšem největším zážitkem byl naprosto vynikající přístup pořadatelů v Hartwall aréně, který se s takřka policejní arénou ve Vysočanech absolutně nedal srovnat. Finští pořadatelé se ti snažili vyjít vstříc, abys co nejlépe mohl dělat svoji práci. Ve Vysočanech máš spíš pocit obtížného hmyzu.
Získal jsi i nějaké ocenění za své fotografie?
Během působení ve Vsetíně jsem v roce 2007 dostal Zlatého Gregora pro fotografa. Jedná se o firemní ocenění, kdy v rámci eSportu, který se stará o cca 40 hokejových webů, se vyhlašují v rámci těchto webů nejlepší redaktoři, šéfredaktoři, redakce a také fotograf.
Co pro Tebe znamená focení valašskomeziříčských hokejistů?
Radost a relax.