Lukáš Plšek odtrénoval svou celou třetí sezonu na pozici hlavního trenéra A-týmy. Jak uplynulý ročník hodnotí? Jaká pozitiva vyzdvihne i to, jak bude vypadat následující období nastínil v následujícím rozhovoru.
Zhodnotil byste ještě poslední zápas sezony s Hodonínem? Bylo pro vás utkání v něčem jiné, tím, že už se nic v tabulce změnit nemohlo?
Věděli jsme, že ani my ani Hodonín už o nic nehraje. Nabádal jsem kluky, aby k tomu přistoupili dobře, abychom se před domácím publikem rozloučili důstojným zápasem a to se myslím povedlo. Hlavně jsem nechtěl, aby se někdo zranil. Bylo poznat, že zvláště v okolí brány nebyla obrana tak urputná, nakonec z toho bylo možná symbolicky prodloužení. Prohraná prodloužení, která nás dle mého názoru stála lepší postavení v tabulce. Prohráli jsme jich snad 10 a vlastně zakončili tak ročník tím, co nás po celou dobu nejvíc trápilo.
Dostáváme se uplynulé sezoně, jak byste ji zhodnotil?
Sezona nám ukázala, jak je II. liga víc vyrovnaná. Po dvou postupech do play-off jsme měli stejný cíl, to jsme nesplnili.
Poslední zápas sezony Bobři s Hodonínem prohráli v prodloužení
Zmínil jste už prohraná prodloužení, co dalšího stálo za tím, že jsme až do předposledního kola bojovali o vyhnutí se play-down?
Myslím si, že ta prodloužení jsou to, proč se nám nakonec sezona nevydařila, z 13 jsme vyhráli jen 3. Dalším důvodem bylo také to, že jsme z 8 utkání s dvěma nejslabšími týmy Technikou a Velkým Meziříčí 7 prohráli. Tohle je hlavním důvodem, proč play-off nehrajeme. Samozřejmě soutěž je to vyrovnaná, myslím si, že jsme odehráli spoustu dobrých zápasů ale letos to nestačilo na víc, jak na předposlední místo. Věřím, že příští rok to bude lepší.
Přitom oproti předešlé sezoně jsme nasbírali jen o několik bodů méně...
Ano, oproti loňsku jsme udělali o 11 bodů méně, což nemusí být taková hrůza. Velké Meziříčí udělalo o snad 14 bodů než rok předtím. Všechny kluby posílily, vyrovnaly se a těmi hlavními důvody, proč nehrajeme play-off jsou ty, co jsem zmínil. Kdybychom z těch 13 prodloužení vyhráli 7 - 8, je to najednou o několik bodů víc. Kdybychom s těmi slabšími soupeři vyhráli víc než 1, alespoň 3 - 4, tak je to zase o nějakých 12 bodů více a v konečném součtu bychom byli někde jinde. Trvám si na tom, že tohle v zásadě rozhodlo.
Důležitý poslední vzájemný zápas s Velkým Meziříčí Valaši zvládli
Snažili jste se na prodloužení nějak dopředu na tréninku připravit?
Prodloužení je specifické. Letos to dopadlo takto, příští rok zase můžeme ze 13 prodloužení vyhrát 10. Na tréninku jsme si to samozřejmě zkoušeli, ale myslím si, že zde je to víc o hlavě a tím, že se to kupilo to měli kluci v sobě a soupeř nás vždy potrestal. Neznám ten důvod, hráči se tam hodně točili a jak jsem zmínil, myslím si, že hlavní důvod je hlava.
Zmínil jste ztracené body v prodloužení, o nějaké jsme přišli ale třeba i v samotném závěru zápasů...
To se zkrátka děje. Děje se to i ostatním týmům a nemyslím si, že jich bylo až tak moc. Měli jsme spoustu zápasů o gól, jak vyhraných, tak prohraných ale že bychom až tolik ztráceli zápasy v závěru si nemyslím. Stává se to ve všech ligách i těm nejlepším týmům, že sem tam ztratí v poslední minutě zápas. Je to o tom, abychom my trenéři poznali, koho tam v závěru poslat a aby těch utkání bylo co nejméně.
V čem si myslíte, že nakonec rozhodlo, že jsme se dostali před Velmez. Co jsme měli my a oni ne?
Troufnu si říct, že jsme měli na konci sezony lepší hráče. Posílili jsme dobře, přišli nám pomoct kluci ze Vsetína jako Štěpán Matějček, ze Znojma Lukáš Adámek. Na konci ledna jsme posílili o Michala Popelku, v obraně naskočil Lubomír Štach. Na závěr sezony jsme měli určitě kvalitnější kádr a projevilo se to a i když to bylo za pět minut dvanáct, tak jsme to zvládli.
Lukáš Adámek zaznamenal ve čtyřech zápasech za Bobry statistiku 5+1.
Po první čtvrtině se realizační tým rozrostl o asistenta Lubomíra Štacha. Jak jste si následně rozdělili práci a jak jste poté spolupracovali, když začal nastupovat i za tým?
Bylo mým přáním abychom realizační tým rozšířili. Víme, že Tomáš Vávra hrál a měl toho na bedrech hodně. Tím, že se nám nedařilo na něj byl větší tlak na ledě. Potřeboval jsem nějakého parťáka přímo na střídačku a přišel tak Luboš Štach. Nakonec se to vyvrbilo tak, že byla potřeba i ho na ledě. Byl to snad unikát, že jsem měl na ledě 2 hrající asistenty, to snad nikdo v žádném klubu nemá (umívá se). Do té doby jsme si to rozdělili tak, že on řešil obránce, měl na starosti video a spolupráce probíhala 50 na 50. Nehrál jsem si na hlavního trenéra a asistenta a byli jsme normálně rovní parťáci, tak bychom chtěli jít i do příští sezony. Když Luboš začal hrát, tak té práce na mě bylo víc ale zase jsme si to nějak rozdělili. Vše bylo také v jeho možnostech, protože se chtěl hlavně soustředit na sebe jako na hráče, aby nám pomohl na ledě, což se povedlo. Je to také jeden z velkých důvodů, proč jsme skončili před Velmezem.
V průběhu sezony přibyl na střídačce Valmezu Lubomír Štach
V čem osobně byla pro vás tahle sezona náročná? Berete si nějaké ponaučení, vyhodnocení?
Tahle sezona mi dala opravdu hodně. Samozřejmě až v krizi začneš věci vidět trochu jinak. Ty sezony před tím nám šly, dá se říct samy, byli jsme dvakrát v play-off. Hlavně do příští sezony to budou mít kluci před očima, jak jsme se trápili někde na spodku a nebudou to chtít zopakovat. Spoustu věcí chceme dělat jinak a nic nepodcenit. Nechci říct, že to je úplně facka, protože jak jsem již zmínil, soutěž je vyrovnaná a vždy někdo skončí mimo play-off. Ale určitě se v některých věcech ponaučíme, dalo mi to opravdu moc a věřím, že i klukům. Budou si tak víc vážit každé výhry, každého tréninku a nikdo z nás už to nebude chtít zopakovat. Stát se může samozřejmě znovu cokoliv, ale já pevně věřím, že to bude jen lepší.
Můžete sám za sebe z letošní sezony vytáhnout i nějaká pozitiva?
Pozitiva určitě jsou. Jedno z nich je to, jak jsme zvládli poslední čtvrtinu základní části. Kdybychom měli tabulku jen této části, tak jsme snad 4. nebo 5. Bylo skvělé, jak se tým semknul a uhráli jsme to. Dalším pozitivem je zapracování mladých kluků. Třeba Marek Melenovský hrál první rok mezi dospělými a zvládnul to dobře. Asi největším plusem je podle mě to, že udělali další krok v mužském hokeji Michael Vavřík a Dan Stodůlka, jejich sezona byla parádní. Hodně se posunuli a věřím, že to není jejich poslední slovo a příští rok budou zase lepší.
Útočník Michael Vavřík s Danielem Stodůlkou. Navážou i oni na úspěšné působené dvojic jako Šebesta - Sochorek nebo Seidler - Vaněk?
Jak bude vypadat následující období po sezoně? Kdy poté začne letní příprava a jak bude probíhat?
Na nové sezoně už začínáme pracovat. Nechceme teď 2 - 3 měsíce spát a poté se probudit někdy v srpnu a začít to řešit. Komunikujeme už s vedením, já s Lubomírem Štachem a už tento týden máme naplánovanou schůzku. Začneme postupně budovat kádr na novou sezonu a oproti posledním sezonám chceme mít společnou letní přípravu, je to trochu takový návrat ke kořenům. Budeme chtít mít nějaké změny, na ty je ale ještě brzy. O všech krocích ale určitě budeme chtít fanoušky informovat.
Začínáte pomalu připravovat i podobu kádru na novou sezonu? Nebo je zatím příliš brzy?
Z 80 - 90 % bude kádr stejný. Už jsem to dříve zmínil několikrát. Kdybychom se teď rozhodli, že tým celý rozpustíme a budeme chtít 80 % nových hráčů, tak to prostě nejde a my to tak ani nechceme. Chceme, aby byl kádr spojený tady s regionem, abychom hráli s Valmezákama, Vsetíňákama a kluky ze Zlína. Je mým přáním, aby se tým z velké části udržel s tím týmem, se kterým jsme končili sezonu. Bylo to i na poslední čtvrtině vidět, že ten tým je silný a budeme tak chtít udržet co nejvíce hráčů a o pár jmen posílit. Na to je ale ještě brzy.
Většina hráčů Bobrů dojíždí do Valmezu z okolních měst nebo obcí ve Zlínském kraji.
Máte sám představu i o nějakých změnách, které bys chtěl pro další ročník praktikovat?
První změnou je určitě společná letní příprava. Další samozřejmě v hlavě máme, ale to jsou věci do tréninku a spíše interní. Velké změny nebudou, ono je to těžké, když kluci chodí do práce a je to poloprofesionální klub, abychom třeba více trénovali nebo tam zapracovali jiné jednotky než na ledě. Ale nějaké nápady určitě máme a věřím, že to bude ku prospěchu věci.
Asi jedni z nejvýraznějších jmen v týmu je Ondra Martiník. Jak vnímáte jeho přínos pro tým?
Marťas je legenda II. ligy, dokazuje to tím, že pořád hraje a ne jen tím, kolik má odehráno. Je pro tým velkým přínosem a jsme strašně rádi, že ho máme. Věřím, že bude chtít pokračovat i příští sezonu, strašně nám pomohl a hlavně v závěru se na něj dalo spolehnout. Je to Valmezák, skvělý kluk do kabiny a tým si bez něj nedovedu představit. Věřím, že ho ještě přemluvíme a minimálně rok bude hrát.
Ondřej Martiník patří k nejzkušenějším hráčům celé II. ligy.
V závěru jste se rozhodl ho z útoku přesunout do obrany. Co vás k tomu vedlo?
Je to to, co dělá velké hráče takovými hráči. Ondra je univerzál a kde jsme ho potřebovali, tak tam nastoupil. Poslední čtvrtinu jsme ho potřebovali na beku, už jsem si to s ním takto zkusil loni a letos jen dokázal, že v obraně může v pohodě hrát. Patřil tak k tomu lepšímu ne jen u nás, ale snad v celé lize, s jeho zkušenostmi ta změna z útočníka na obránce dopadla skvěle a příští rok tam s ním také počítám (dodává s úsměvem).
V posledním zápase jste využili také juniora Daniela Capila. Je to i jeden z cílů do budoucna začlenit hráče juniorky do A-týmu? Trénují občas tito hráči s vámi?
Jsem za Dana rád, že když dostal první šanci měl hned asistenci. Trénuje s námi celý rok, byli jsme vždy domluveni, že s námi jednu až dvě tréninkové jednotky absolvuje. V posledním utkání dostal šanci a ujal se ji dobře. Samozřejmě, je to velký skok z juniorské soutěže, třeba hrou do obrany. Ale co se týče útočné fáze, tak tam dobře zapadl a odehrál skvělé utkání. Samozřejmě bychom chtěli zapojit více takových kluků ale tím, že jsme se zachraňovali skoro do konce, tak na to nebyl až takový prostor a věřili jsme tak zkušenějším hráčům. Ale Dan s námi normálně začne letní přípravu, půjde s námi do tréninku a když přehraje útočníky před sebou, tak půjde normálně hrát. Nechci dávat šanci jen pro to, že je někdo mladý, ale když na to bude mít, tak určitě hrát půjde.
Daniel Capil asistoval na první branku Valašského Meziříčí v utkání s Baníkem Hodonín.
První sezonu má za sebou nové vedení klubu. Jak se vám společně spolupracovalo?
S vedením se mi spolupracovalo skvěle. Měli to hodně ztížené tím, že jsme se pohybovali tam, kde jsme se pohybovali. Pořád nám ale dávali takovou podporu a myslím si, že na všem jsme se vždy normálně domluvili. Nebývalo to zvykem, teď už pracujeme na další sezoně. Obuli se do toho a věřím tomu, že valašskomeziříčský hokej půjde nahoru nejen na ledě, ale že se dočkáme i nějakého vylepšení pro fanoušky. Mají tu chuť a jde na nich vidět, že je to baví. To je to, co může tady hokej zvednout a věřím, že ta spolupráce bude i nadále fungovat tak, jak funguje.
Na závěr. Tipnul byste si, které dva týmy by se spolu mohly potkat ve finále?
Netuším, jestli se nemohou potkat už v semifinále ale o postup by si určitě zasloužil zahrát Havířov a Tábor. Nakonec si myslím, že to bude právě Tábor, kdo postoupí.
Havířov letos jednoznačně ovládnul základní část Východní konference. Pokud chce ale postoupit zpět do Chance ligy, budou mu v cestě stát i soupeři z Čech jako Tábor nebo Chomutov.
A jak podle vás dopadne play-down? Věříte Velmezu?
Myslím si, že se Velmez zachrání, protože už s tím mají zkušenosti z předešlé sezony a budeme tam jezdit i příští rok. I bych jim to přál, protože jsou tam sympaťáci a mají tam i teď hezky zpravený stadion. Určitě bych chtěl, aby se Velké Meziříčí zachránilo.
