Necelé čtyři sezóny patřil Stanislav Báchor k oporám Valašského Meziříčí, minulou sezónu však přestoupil do týmu Carolina Thunderbirds hrající americkou FHL, Nyní ale bude opět oblékat dres Bobrů. Jaké zkušenosti si ze zámořské ligy odnesl? Chtěl by se do USA opět vrátit? Jaké pro něj byly první dny v Americe? Nejen to nám prozradil ve svém prvním rozhovoru po návratu domů.
Stando, co tě přivedlo k tomu si vyzkoušet zámořskou hokejovou ligu FHL?
Byla to hlavně ta změna. Už šestým rokem jsem hrál zdejší 2. ligu a chtěl jsem si vyzkoušet něco nového jak v životě, tak v hokeji. Naskytla se mi možnost, tak jsem si říkal proč toho nevyužít, navíc vím, že tady se můžu kdykoli vrátit zpět. Chtěl jsem taky zlepšit angličtinu.
Jaký je rozdíl mezi tamní ligou a tou naší?
Těžko se to srovnává. Občas mi přijde, že je to tam úplně jiný sport, je tam jiné kluziště, hraje se víc do těla, a je to proto víc fyzické. Co se týče úrovně, u nás v lize byly tak 4 týmy dobré, ostatní třeba neměly až zase takovou kvalitu.
A zájem o váš hokej byl?
Chodilo k nám na stadion hodně fanoušků, podporovali nás a za to jsem vděčný, že jsem se dostal tam, kde jsem byl.
Měli jste i profesionální servis?
Dá se říct, že ano. Ráno býval trénink, potom jsme měli zdarma k dispozici všechny různé doplňky stravy. Například si řekneš, že potřebuješ carnitin na hubnutí a někdo ti jej hned doveze. Tohle je tam opravdu na jiné úrovní. Dvakrát týdně jsme trénovali malé kluky, ale jinak se může člověk věnovat opravdu jen sobě a svému tělu. Po lehkém obědu byla posilovna, to se ostatně snažím dodržovat také tady.
Bylo pro tebe těžké se zařadit do tamního týmu?
Ze začátku ano. Myslel jsem si, že umím dobře anglicky, ale když přišlo na lámání chleba, tak jsem zjistil, že neumím vlastně vůbec nic. Hodně mi ale pomohli jiní kluci z Česka, kteří už v týmu byli dva tři roky. Postupně jsem se tam zařadil a do teď jsem v kontaktu i s ostatními spoluhráči.
Jaké zkušenosti sis ze zámoří odnesl?
Určitě hru do těla. Tam musí být člověk obezřetný hlavně na sebe. Já nejsem úplný king kong, a když na vás někdo vyjede, musíte mít hlavu nahoře a sledovat co se děje, jinak končíte na zemi. Potom také střelbu. Denně jsme tam na trénincích stříleli padesát puků na jednotlivce, to jsme pilovali opravdu hodně.
Setkal jsi se tam s něčím, co tě opravdu překvapilo?
Hned první den jsme jeli třináct hodin autobusem do města Elmira. Na stadionu bylo kolem tří tisíc lidí, kteří na nás křičeli, házeli kelímky s pivem a různé jiné věci. Bylo to hodně vyhrocené utkaní, snad po každém písknutí byla u brány bitka, až jsem si říkal, kde jsem se to dostal.
Klub, ve kterém jsi působil, sídlil necelé dvě hodiny od PNC arény, kde odehrává své domácí utkání tým NHL Carolina Hurricanes. Byl jsi se někdy na jejich zápase podívat?
Byl jsem se podívat dvakrát a byl to úžasný zážitek, vidět některé ty hráče naživo. Třeba Leon Draisaitl. Bylo neskutečné vidět, co na tom ledě předvádí! Podruhé, když tam hrál Dallas, tak jsme dostali možnost se podívat do šaten, prováděli nás a říkali, jak to tam funguje, potom jsme se mohli vyfotit i s hráči, bylo to super.
Chtěl by ses tam opět vrátit?
Uvidíme, jaká bude situace. Ve světě je to teď, jaké je, a to obzvlášť v Americe, kde jsou mimo nákazu také jiné situace. Neví se, jestli dostaneme víza, jestli se vůbec tamní soutěž rozjede, prý se má jen posunout, ale to zatím také není jisté. Teď jsem tady, hraji, jak nejlépe umím, chci co nejvíc klukům pomoci a jsem rád, že tady můžu být.
Dotýkají se tě nějak koronavirové opatření?
Když jsem se vrátil z Ameriky, tak jsem musel být čtrnáct dnů v karanténě, potom jít na testy. Takže z toho mám určitě respekt. Když jsem na sobě něco pocítil, byl jsem doma, se snažil jsem se nechodit mezi lidi. Prakticky vlastně dodržuji to, co by měl dodržovat teď každý. Myslím, že je v zájmu všech, aby se riziko nakažená eliminovalo, ale úplně vypnout život taky nejde.
Příprava je skoro u konce. Jak bys zhodnotil její dosavadní průběh?
Po domácím zápase s Opavou jsou ty pocity spíš smíšené, hráli jsme poprvé na čtyři lajny, teď nás čeká poslední zápas venku s Kopřivnicí a potom máme týden na dopilování. Musíme si také hodně probrat taktiku, je to občas hodně rozhozené. Možná je to i tím, že teď tady máme hodně mladých kluků, kteří potřebují nasbírat zkušenosti, ale snaží se a vypadá to, že jsou na dobré cestě. Předtím jsme tři zápasy vyhráli a myslím že to byl dobrý výkon.
Jak se ti proti Slezanu hrálo?
Proti Opavě se mi nikdy nehraje moc dobře, oni jsou hodně urputní. Ale to teď tak bude i u více týmů jako Kopřivnice nebo Nový Jičín. Jsou to týmy, se kterými musíte jít zápas od zápasu, situaci od situace. Škoda té prohry, sám jsem tam mohl dát gól, je to ale pořád příprava, chyby se dělají a určitě to ještě do sezóny vypilujeme.
