Jakub Ďurkáč přišel k Bobrům před letošní sezónou jako velká posila do obrany. Mladý bek se zkušenostmi ze Švédska svou úlohu potvrzuje a tvoří jeden ze základních pilířů sestavy Valašského Meziříčí.
Kubo, k hokeji jsi se pro tuto sezónu vrátil k Bobrům po roční pouze, jak to bylo s tvým přerušením kariéry?
Důvodem byla hlavně covidová situace. Jak to bylo v tom větším stádiu, tak jsem měl nějaké nabídky ze zahraničí, ale kvůli tomu covidu se všechno zrušilo. To už bylo září, říjen a už jsem nic moc nesehnal. Ale hokej mi strašně chyběl.
Jak to tedy bylo s tvým návratem do Valašského Meziříčí?
Kontaktoval mě Tomáš Vávra a narovinu se mě zeptal, jestli bych to tady nechtěl ještě zkusit. Řekl jsem mu, že mu dám tak do dvou týdnů vědět. Potom jsme si zavolali a dohodli se, že to beru.
Změnila se podle tebe nějak hra Valmezu za ten rok, co jsi zde nebyl?
Změnila, ale určitě k lepšímu. Máme tady mladé, talentované hráče, jde vidět, že je to rychlostně i celkově lepší. Myslím si tak, že jsme zaslouženě na prvním místě. Už před sezónou jsme si řekli, že chceme hlavně bodovat a dojít co nejdál.
Co tak podle tebe nyní stojí za aktuálními úspěchy týmu?
Je to hlavně to, že jsme si s kluky sedli v kabině, jde to potom vidět i na ledě. Nepanuje tady žádná panika, právě že naopak, jsme tak v klidu. Ale hlavně musíme pořád podávat skvělé výkony.
A tvé největší cíle?
Určitě se chci s Bobry zkusit poprat o baráž do první ligy. Dál ale ještě nevím, po sezóně se uvidí.
Jakub Ďurkáč v ročníku 2019/2020 kdy oblékal dres Bobrů poprvé.
V sezóně 2018/2019 jsi působil ve Švédsku. Co tamní život, jak se ti tam líbilo?
Co se týče krajiny a okolního prostředí, tak to byla nádhera, nemohl jsem si stěžovat. Ovšem co se týče švédské mentality, tak jsem byl trochu zklamaný. Hrál jsem tam druhou divizi, čtvrtou nejvyšší soutěž, je srovnatelná asi s naší druhou ligou. Tam, kde jsem byl, tak nechtěli nic velkého, nic neočekávali a neměli žádné velké cíle. Ale byl tam se mnou obránce Tomáš Běhula, který hrál teď Chance ligu za Kadaň, než tam tedy skončila. Dál tam s námi byli ještě dva Slováci, takže se to dalo.
Co sis ze švédského angažmá odnesl?
Nějaké zkušenosti jsem určitě pobral. Často jsme se také chodili dívat na první divizi, kde už byla znát zase lepší kvalita a větší rychlost, takže i tak jsem si něco vzal.
V zápase ve Žďáru nad Sázavou jsi bohužel utrpěl zranění, tržnou ránu v obličeji. Mohl by jsi ještě fanouškům zpětně popsat, jak celá situace vypadala?
Jeden z hráčů Žďáru byl v rohu a byl tam sám, tak jsem chtěl jet blíže k němu. Bohužel se díval do ledu a vystřelil na bránu, což se mu ale moc nevyvedlo. Pořa (Jakub Pořický pozn. redaktora) mi puk nešťastně tečoval lýtkem do obličeje vedle nosu. Po šití přímo na stadionu jsem se ale vrátil do hry, sice tam byla nějaká bolest, ale na to jsem nemyslel. Není to moje první zranění, už je asi tak šesté, sedmé. Nejvážnější asi bylo, když jsem dostal bruslí do brady, kterou jsem měl potom rozseklou a snad patnáct stehů zvenku i zevnitř.
V dalších zápasech jsi tak nastoupil s košíkem na helmě, jaké to bylo se znovu vrátit do doby před plnoletostí?
Narovinu, bylo to hrozné (směje se). Bylo to pro mě strašně zvláštní zavzpomínat na ty staré časy. Už bych to asi tak nikdy nechtěl.
Jak se ti hrálo v zápase s Novým Jičínem?
Hrálo se mi skvěle. Byl jsem dobře připravený, cítil jsem se velmi dobře. Až teda na tu mou spálenou tutovku, kterou jsem bohužel nedal, to mohlo potom celé utkání vypadat jinak. Ale myslím si, že za celý tým můžu říct, že jsme podali solidní týmový výkon.
Poslední utkání nastupuješ po boku Tomáše Hanáka, jak se vám společně hraje?
Jo, je to mlaďoch, má se ještě co učit, ale stejně tak i já potřebuju nabrat nějaké zkušenosti. Myslím si, že jsme si sedli dost dobře, jen musíme ještě trochu vypilovat komunikaci na ledě a bude to super.
