Před sezónou se ujal role asistenta trenéra, zároveň je na začátku sezóny lídrem kanadského bodování Bobrů. Jak zvládá dvojroli u mužstva Valachů? Jaký vztah mají s hlavním trenérem Lukášem Plškem? Jak hodnotí uplynulá odehraná utkání? Nejenom o tom se rozpovídal elitní centr Valachů a asistent trenéra Tomáš Vávra v rozsáhlém rozhovoru po utkání s Hodonínem.
Máte za sebou utkání s Hodonínem, který jste stejně jako Kometu před týdnem na domácím ledě přehráli, Hodonín vám byl ale po celý průběh utkání při nejmenším vyrovnaným soupeřem. Co dnes proti Drtičům rozhodlo?
Hlavně zodpovědná hra směrem dozadu. Dne bylo i hodně vyloučených na obou stranách, takže určitě i dobře zvládnutá oslabení podpořená výborným výkonem obou gólmanů. Pro Jirku Slováka to muselo být zvlášť těžké, nastoupit takhle do rozjetého utkání, ale zvládl to bravurně, takže jsem mu s radostí předal po zápase pivo pro nejlepšího hráče zápasu.
Dnešní duel s Hodonínem znamená, že máte za sebou měření sil se všemi soupeři, které budete v letošní sezóně nadále potkávat. Potvrdily se ty předsezónní predikce, že letos bude skupina Východ víc než kdy jindy extrémně vyrovnaná?
Přesně tak. Hráli jsme už teď s každým a všechny zápasy byly vyrovnané, všechny mančafty mají nějakou kvalitu. První zápas jsme trochu paradoxně přejeli, se vší úctou a respektem k soupeři, Nový Jičín 9:0 a ten teď vede ligu. Naopak Hodonín, který dnes u nás prohrál 3:0, předvedl výborný výkon a je poslední. Bude to bez pochyb do posledního kola extrémně vyrovnané, porazit může opravdu každý každého.
Vy jste před dnešním zápasem měl průměr 1,5 bodu na zápas, dnes jste proti Hodonínu přidal další gól a asistenci. Jak se zatím cítíte po prvních odehraných utkáních?
Možná to vypadá, že jsem psychicky v pohodě a vyladěný, ale opak je pravdou. Mám spoustu věcí na řešení, zbytečných starostí, ale trochu paradoxně mi to lepí, musím zaklepat. Samozřejmě doufám, že to vydrží a budu pořád platný a budu týmu pomáhat natolik, abychom byli tam, kde být chceme, to znamená minimálně v první čtverce, která nám zaručuje play-off.
Jste centr první formace, v tuhle chvíli suverénní lídr kanadského bodoování. Cítíte roli lídra týmu i z pozice asistenta trenéra?
Už před sezónou jsem se vůdčí role týmu nezříkal. Vím, že bych měl bodovat a pomáhat těmi body celému týmu. Máme tady spoustu zkušených kluků, kteří za to dokážou vzít, když je třeba. Momentálně to možná vypadá, že dávám góly jenom já nebo naše první lajna, ale kdykoliv se to může otočit, v tomhle je ten hokej krásný, že to může být pokaždé někdo jiný.
Už jste zmínil vaši první lajnu s Jirkou Goišem a Martinem Podešvou, jak jste si spolu sedli? Zatím to podle bodového příspěvku vypadá, že vám to docela funguje.
Za mě si to ještě pořád sedá. Ale takhle nějak jsme to s Lukášem Plškem zamýšleli už před sezónou, když jsme ten tým skládali, že byto to do sebe takhle nějak mělo zapadnout. S Martinem Podešvou už jsme spolu hráli v Chance lize a na Vsetíně, takže už nějaké vazby na sebe máme, co se týká herní chemie na ledě. Věděli jsme od začátku, co můžeme jeden od druhého čekat. Jirku Goiše jsme znali i jako soupeře z Přerova, takže i já jsem věděl, co od něj můžu čekat. Jirka je pro nás extrémně platný hlavně v osobních soubojích a v předbrankovém prostoru. Předvádí tam úplně neskutečnou práci a snese neuvěřitelné množství ran, soubojů a já sí moc vážím, že dokáže tuhle roli přijmout a hraje ji na 100 %. Klobouk dolů před takovýma klukama, kteří se nebojí téhle černé práce.
Před sezónou jste přijal roli asistenta trenéra, jak prozatím funguje tvoje hráče, a zároveň asistenta trenéra?
S Lukášem Plškem máme velice dobrý vztah a nemáme problém se poslat s prominutím do prdele nebo se i pohádat, když se něco nepovede, což je si myslím správné. Umíme si totiž říct i věci, které nejsou příjemné a jsou to právě ty věci, které nás můžou dál posouvat. Ale jsme tady všichni na jedné lodi a když je jakýkoliv problém, tak to řešíme všichni rovnou mezi sebou. Jsme tady všichni mladí, my s Lukášem jsme možná nejmladší trenérské duo v republice, takže máme k té kabině velmi blízko. Jak Lukáš z vlastní kanceláře, tak i já, když jsem s těma klukama v kabině. Už jsem to říkal i před sezónou, z té nevýhody se právě dá udělat výhoda v tom smyslu, že se to může řešit hned, dokud jsou ty věci čerstvé.
Když se ještě vrátíme k těm doposavad odehraným utkáním, už jsme zmiňovali, že máte za sebou všechny soupeře skupiny Východ. Po ůvodním debaklu Nového Jičína přišly tři prohry v řadě, čím to? Přišlo nějaké uspokojení?
Těžko říct, jestli nějaké uspokojení, do hlav klukům v kabině nikdo nevidí. Následovalo ale těžké utkání ve Velkém Meziříčí, kdy jsme věděli, že to tam bude složité. Malé hřiště, pro nás do té doby neznámý soupeř, takže jsme moc nevěděli s čím přijdou. Prohráli o gól, i já jsem tam tomu mančaftu moc nepomohl, když jsem dostal osobní trest na 10 minut ve třetí třetině, takže se pak musela lepit i sestava. Následně příšlo venkovní utkání v Kopřivnici, kde nám to hrubě nevyšlo a Kopřivnice zaslouženě vyhrála. No a potom následovalo domácí utkání se Žďárem nad Sázavou, kdy jsme si za stavu 3:1 mysleli, že máme vítězství v kapse a jak jsem říkal, v tomhle je ten hokej kouzelný, i když pro nás nepříznivě, kdy během minuty a půl utkání zdramatizuje zbytečnými vyloučeními, kdy jsme dostali na 3:2 a snad 3 sekundy před koncem na 3:3. Tam už se strašně podepsala ta psychický deka na celém týmu. To prostě zamává s kýmkoliv, ať je ten mančaft jakkoliv zkušený. Prodloužení už jsem alespoň z mého pohledu věděl, že by se musel stát zázrak, abychom ten druhý bod ubojovali, protože ten vyrovnávací gól nás opravdu dost psychicky zlomil.
Na druhou stranu, zápasy jako ten se Žďárem vás můžou zocelit do zbytku sezóny. Myslíte tedy, že to ten tým psychicky posílilo? S čím teď půjdete do dalších zápasů?
Já doufám, že si z toho každý vezme, co uzná za vhodné a co pro něj bude to nejlepší, aby se mohl nějakým způsobem dál posouvat. Říkali jsme si i s Plchem, že tohle jsou ty věci, nové zkušenosti, co se trénování týká, které nás určitě můžou taky posouvat. Jenom to, že se prostě musí hrát do poslední vteřiny. Ale určitě nás to nějakým způsobem nakoplo, vyjasnili jsme si nějaké věci i v kabině. Máme tady i spoustu zkušených hráčů, máme to tak rozumně namixované. Máme tady i kluky ve třetí, čtvrté lajně, kteří dospělý hokej hrají první rok, takže se taky ten chlapský hokej pořádně teprve učí. Myslím si ale, že už pochopili, že to nejde hrát jako v těch juniorských soutěžích, že je spousta mančaftů, které tam mají velice dobré a velice šikovné hráče. Věřím, že po tom prvním kole, které máme odehrané, tak už víme co a jak, i když se dá samozřejmě pořád na něčem pracovat. Věřím, že do toho druhého kola vkročíme zase dobře a natáhneme tu vítěznou šňůru, kterou teď momentálně máme.