Vojtěch Baroš prošel ve Valašském Meziříčí mládeží, dres A-týmu oblékl poprvé v roce 2011, naposledy poté před třemi lety v nedohraném play-off s Drtiči. Následně se vysoký obránce přesunul do týmu Rožnova pod Radhoštěm, který působí v Krajské lize mužů Moravskoslezského kraje. Nyní ale naskočil znovu za Bobry, kteří při marodce beků potřebovali v zadních řadách pomoct.
Vojto, jak to bylo z vaším návratem do Valašského Meziříčí?
Začal jsem hrát druhou sezónu v Rožnově, měl jsem tam podepsané z Valmezu hostování. Najednou mi napsali, že mají málo obránců a jestli jsem schopný znovu za Bobry nastoupit. Hned jsem řekl, že nemám problém, že se tady rád vrátím.
Jak jste se v zápase cítil?
Cítil jsem se parádně, jako doma. Přece jen, lár let jsem tady už odehrál. Byl jsem trochu nervózní, ta hra je přece jen rychlejší, je to samozřejmě vyšší liga. Ale už mám nějaké roky, takže to po druhém, třetím střídaní opadlo a už jsem si to jen užíval.
Chvíli jste II. ligu přece jen nehrál, tak co se za tu dobu změnilo?
Ta soutěž šla nahoru, nejen v rychlosti. Je tady hodně mladých kluků, za mě hráli třetí nejvyšší soutěž spíš starší a to nejen u nás ale i v jiných klubech. Liga se hodně omladila, tím nabrala několik nových věcí. Ale pořád je to parádní hokej.
Spousta hráčů u nás ale ještě zůstala, že?
Samozřejmě, s hodně kluky jsem se znal, na jedné ruce bych to snad nespočítal. Romančík, Vávra, Holiš, Andris, Kuchařík, gólman Jirka Slovák nebo Ondra Martiník, který ale dnes nehrál, je jich opravdu hodně.
V obraně jste spolu naskočili s Matějem Svitákem, jak se vám pospolu hrálo?
Svity je borec, jsem rád, že jsem s ním naskočil. Byly jsme takové dvě věže vzadu. Známe se, před zápasem jsme si tak řekli pár věcí, které bychom od sebe měli očekávat a myslím si, že jsme to plnili celý zápas.
Jak to momentálně vypadá dál, přidáte ještě nějaký zápas?
Jediné co vím, že ve středu ještě nastoupím proti Novému Jičínu a pak se uvidí, jak se zranění obránci uzdraví a co bude dál.