Jan Křivohlávek přišel do Valašského Meziříčí v ročníku 2020/2021, tehdy ale stihl za Bobry odehrát jen pár utkání. V průběhu další sezóny se stal jednou z největších opor Valmezu a nemalou mírou přispěl k celkové první pozici po základní části. Valašský kanonýr vedle hraní hokeje stíhá také trénovat mládež v Olomouci. O tom i o dalších věcech se Honza rozpovídal v následujícím rozhovoru.
Jak jsi přišel k trénování v Olomouci?
Dostal jsem se k tomu během covidu. Táta trénoval v Olomouci a já jsem potřeboval někde cvičit, tak jsem jezdil tam. Na chodbě jsem potkal jednoho kolegu, se kterým se znám už z Havířova a ten mě oslovil, jestli bych nechtěl trénovat mládež. V té době jsem se zrovna hledal, nevěděl jsem, co budu dělat dál. Myslím si, že to nakonec dopadlo dobře, že to tak mělo být.
Jaké kategorie u Kohoutů trénuješ?
Moje kategorie jsou primárně 4. - 5. třída, s těmi jsem už druhý rok, nedám na ně dopustit a dělám pro ně maximum. Teda aspoň doufám (směje se). Dále ještě cvičím dovednosti s juniory, pomáhám kolegovi se 7. třídou a když mě někdo poprosí, tak vypomůžu i u dalších kategorií.
Takže se v kombinaci s tréninky a zápasy Bobrů moc nezastavíš?
Ano, hokeji věnuji celý týden, 24/7, jinak to ani nejde. V podstatě nemám volný den, že bych si na chvilku odpočinul. Všechno se u mě točí kolem hokeje od rána do večera. V trénování jsem se našel.
Máš jako trenér nějaké cíle, kterých by jsi chtěl dosáhnout?
Ambice mám asi ty úplně nejvyšší. Jednou vést A-tým, ale na to musím nejprve nasbírat zkušenosti, zažít si nějaké situace na střídačce, abych to potom mohl dělat lépe a správně.
Odkud čerpáš nějaké nové poznatky nebo techniky?
Od každého člověka a trenéra si něco vezmu, když se mi něco libí. Většinou se to potom snažím upravit ke svým potřebám, protože vím, že to, co dělá jinde McDavid, nemůže tady u nás dělat kluk v 5. třídě nebo juniorce. Ale snažím se to dělat tak, aby to dávalo smysl. To, co by mě jako hráče bavilo, tak abych to mohl jako trenér nabídnout i já.
V minulém roce jsi se stal jednou z největších opor týmu, co bylo podle tebe hlavním faktorem toho, že se ti tak dařilo?
Mně hrozně pomáhá, když mi trenér věří. Můžu si dovolit věci, které i když mi třeba nakonec nevyjdou, tak vím, že je můžu zkusit udělat znovu. To tak úplně každý trenér nastavené nemá a já prostě potřebuji cítit, že mi někdo věří a potřebuji se cítit potřebný. Hodně mi taky drželo zdraví, což se o letošku zase tolik říct nedá.
S Lukášem Finsterlem a Tomášem Andrisem spolu hrajete už druhou sezónu. Jak jste si na sebe zvykli, co vaše role v lajně?
Hrajeme spolu už dlouho. Někdy je to s nimi těžké (směje se), někdy je to těžké zase se mnou. Ale jsou to super kluci, mám je rád a když má Flin (Lukáš Finsterle, pozn. red.) dobrou náladu, tak je to super kluk. Naše role jsou potom takové, že Flin dává góly, Ander (Tomáš Andris, pozn. red.) je připravuje a já bráním.
Měl jsi po povedeném minulém ročníku i nabídky odjinud?
Nebudu lhát, něco jsem měl, něco jsem i zvažoval. Člověk zkrátka musí přemýšlet nad dojížděním, co je pro něj blíž. Ale nakonec jsem rád, že jsme se ve Valmezu domluvili, a že tady můžu s kluky pořád být. Je to takové klišé, ale ta parta je tady super.
Ve Valmezu ale nakonec zůstáváš, dostal jsi také kapitánské "C". Kdo tě před sezónou určil kapitánem, co to pro tebe znamená?
Před sezónou mě demokraticky určili kapitánem trenér Lukáš Plšek s Tomášem Vávrou, když prý mám jako jediný maturitu (směje se). Věřím, že klukům to nevadí, že jsem kapitánem já. Potěšilo mě to, jsem rád, když můžu mít nějakou zodpovědnost. Taky si rád pokecám s rozhodčími. Ne, že bych tam něco vyhádal, to se mi zatím nepodařilo, ale myslím si, že je fajn mu říct svůj názor a nedostat za to dvojku.
Jak zpětně vzpomínáš na své první play-off za Bobry?
Vzpomínám na to rozporuplně. Věřil jsem, že tu sérii otočíme, že to s Opavou urveme. Ale na konci první třetiny šestého zápasu jsem si vykloubil rameno a tím to pro mě skončilo. O dvě třetiny později to potom byl konec pro nás všechny. Trvalo snad 3 měsíce, než jsem se dal s ramenem úplně do kupy.
Co letošní sezóna? Jak na tebe tým působí?
Působí na mě dobře. Samozřejmě, že to nebude asi tak jako loni, ale myslím si, že se s námi musí počítat, i výsledky to dokazují. Sice nám chybí trochu zkušenosti v obraně, ale jinak bych si hrozně přál, kdybychom byli tým, proti kterému se špatně hraje. Že si soupeř řekne, Valašské Meziříčí, odtud se body nevozí, tam se nehraje dobře.
Až na jeden méně povedený zápas s Vyškovem jsou tak výsledky uspokojivé?
Určitě za mě nejsou špatné. Když to zhodnotím, tak kde jsme možná mohli získat víc bodů, tak to bylo teď naposledy s Havířovem a předtím v Opavě. Ale jinak si myslím, že to odpovídá kvalitě týmu i soupeřů. Vyškov má opravdu dobrý tým, mají možná lépe nacvičené určité věci, ale pořád věřím, že jsme s nimi schopni uhrát lepší výsledek a že jsme schopni je porazit.
Co zápas se Velkém Meziříčí? Tam jsi nakonec vstřelil rozhodující gól necelé dvě minuty před koncem, jinak by se nejspíš šlo do prodloužení.
Ve Velkém Meziříčí se hrozně špatně hraje. Asi nikdo se tam netěší. Je to snad nejmenší hřiště ve střední Evropě a tam když si chceš jakkoliv najet dopředu, tak už jsi v ofsajdu a zase se musíš vrátit zpátky. Ty tři body co jsme si odtamtud odvezli jsou tak zlaté, tam se nikomu nebude hrát dobře, což šlo vidět třeba i na výsledku zápasu Velmezu se Znojmem. (Znojmo si z Velkého Meziříčí nakonec odvezlo těsnou výhru 3:2, pozn. red.)
Letos spadl k nám do 2. ligy také tvůj mateřský Havířov. Jakým byl AZet soupeřem?
Havířov je hodně kvalitní soupeř. Já už jsem měl předtím nějaké informace od táty, který tam trénuje, od kluků, co odtamtud znám. Mají dobrý tým, budou hrát vrch tabulky, ale myslím si, že to třeba na Znojmo stačit nebude. Ale fandím jak nám, tak i Havířovu, protože odtamtud jsem.
Otázky od vás z Instagramu
