Lukáš Finsterle vyrůstal hokejově ve Zlíně. Za Berany si zahrál extraligu, v nižší 1. lize zase hájil barvy Třebíče nebo Hradce Králové. Po druholigovém cestování nakonec zakotvil ve Valašském Meziříčí, kde patří mezi mezi největší tahouny mužstva.


Lukáši, poslední dvě sezóny hraješ ve Valmezu, co tě tady táhlo?

Bylo to i kvůli vzdálenosti, mám to sem v druhé lize nejblíže. Potom jsem tady znal snad většinu týmu. S Plchem (Lukáš Plšek, pozn. red.) jsem hrál, Vávroše (Tomáš Vávra, pozn. red.) jsem taky znal, takže to byla pro mě jasná volba, jít k Bobrům. Když budu chtít hrát druhou ligu, tak jedině tady.

V loňské sezóně, která u nás předčasně skončila jsi si zahrál ještě v Trnavě, co stálo za tím, že jsi tam hrál?

Už jsem sice předpokládal, že tu sezónu nebudu hrát, ale potom mi volali trenéři Čechmánek (také bývalý kouč HC Bobři) s Bachánkem z Trnavy, jestli bych tam nechtěl jít. Byl tam ještě Honza Matějka, se kterým se znám. Tak jsem jim řekl, že si chvilku potrénuji i doma a že to zkusím. Bylo to v pohodě, teda až na tu vzdálenost, byly to asi dvě hodiny cesty. Potom jsem se tam ale po pěti zápasech zranil, natrhl si nějaký sval a to byl pro mě konec.

U Bobrů prožíváš jedno ze svých bodově nejúspěšnějších období v seniorském hokeji. Co si myslíš, že stojí za tím, že se ti v celé sezóně takto daří?

Teď se mi zrovna tolik nedaří, ale jinak se celý ročník snažím hrát víc na zkušenosti. Hlavně mám teď hodně nahrávek. Samozřejmě, že bych chtěl dávat i góly, ale ty teď moc nedávám, což mě docela mrzí. Ale doufám, že to v play-off přijde.

S Honzou Křivohlávkem a Tomášem Andrisem hrajete spolu velkou část sezóny, jak se ti s nimi hraje?

Je to super. Zvykli jsme si na sebe, víme co od sebe čekat. Když je nějaký problém, tak si to normálně vyříkáme. Nemáme žádný problém si normálně vynadat nebo tak a pak je to tak, jak to má být. Zatím nám to jde a doufám, že se to bude ještě stupňovat.

Začínáte se s Bobry už nějak připravovat na play-off?

Hlavně se snažíme připravovat do obrany. Od nového týdne budeme mít i nějaké posilovny a budeme se postupně připravovat více.

Vrátím se ještě k poslední prohře na ledě Nového Jičína, se kterým jste poprvé v sezóně prohráli. Co myslíš, že se tentokrát tolik nepovedlo?

Po našich chybách jsme dostali tři góly, sami jsme je ale nedali, Já sám jsem tam měl hned v při prvním střídání možnost střílet do prázdné, ale asi jsem se toho lekl, nedal jsem. To by ten zápas potom asi mohl vypadat trochu jinak. Ale porazili nás takhle poprvé, utkání jsme dle mého hráli dobře, ale jak říkám, ty tři chyby rozhodly.

Doma se ale Bobrům daří, zatím před domácími diváky plně nebodovali jen ve dvou utkáních. Co myslíš že stojí za tím, že se vám doma tak daří?

Je to určitě prostředím a hlavně fanouškama, když fandí. Takový šestý hráč na tom ledě. Nedokážu přesně říct čím to je, ale zkrátka nám to doma sedí a doufám, že to bude i tak dál pokračovat.

Naposledy jste slavili výhru nad Velmezem. Jak jsi se v utkání cítil?

Nemůžu asi říct, že jsem se cítil špatně, ale myslím si, že to mohlo být lepší. Taky jsem tam udělal nějaké chyby, ale vyhrálo se, za to jsme rádi. Velké Meziříčí bylo hodně nepříjemný soupeř, bojují o každý bod, když se ještě chtějí dostat do play-off. Pro nás je to další důležitá výhra.


Vrátíme se trochu do minulosti. Jak takhle zpětně vzpomínáš na své začátky ve Zlíně?

Užíval jsem si to, makal jsem. Chtěl jsem tam samozřejmě zůstat. Pro mě jako kluka ze Slušovic to byl vždycky sen si zahrát extraligu, kam jsem se nakonec i podíval. Určitě jsem za to rád a vzpomínám na to jen v dobrém.

A co tvůj první zápas v extralize?

To si hodně dobře pamatuji. Byl jsem hodně vyklepaný, ale ti zkušenější mě podrželi. Vím, že to bylo proti Plzni, dokonce jsem tam snad hned v prvním střídání ujel a mohl jsem dát gól. Tu branku jsem teda nedal, ale na zápas vzpomínám dodnes.

Jaké to pro tebe bylo, když jsi přišel do A-týmu a byly tam zlínské legendy jako Balaštík, nebo Leška?

Já jsem se na ně chodil s taťkou dívat ještě když jsem měl asi deset, patnáct roků. A najednou za šest let jsem s nimi hrál. Byl to pro mě velký zážitek, byli to neskuteční borci a profesionálové.

Lukáš Finsterle (vpravo) společně se svým bývalým spoluhráčem z mládeže Tomášem Rachůnkem, současným útočníkem Karlových Varů. Foto: beranizlin.cz

Potom jsi vystřídal hodně klubů v 1. lize a 2. lize. Co stálo za tvým častějším hokejovým stěhováním?

Jako mladého, když jsem měl sedmnáct, osmnáct let, tak mě vždycky jako mladého ze Zlína někam poslali do nižší ligy, ať si zvykám na seniorský hokej. Takže jsem potom hrál za Třebíč, Hradec, poprvé byl i na Vsetíně.

Ve Vsetíně jsi později působil delší dobu, postoupil s ním i do 1. ligy. Považuješ to za jedno ze svých nejúspěšnějších období své kariéry?

Určitě, na Vsetíně to bylo super. Já jsem i říkal, že bych tam klidně jednou chtěl dohrát kariéru. Přece jen, mám to kousek přes kopec ze Slušovic. Moc mě tam hokej bavil, užíval jsem si to, ale bohužel jsem potom na Vsetíně po postupu nevydržel tak dlouho, jak jsem chtěl.

Když jsi se tedy stal hlavně druholigovým hráčem v poloprofesionální lize, co to pro tebe znamenalo v tvém osobním životě a jak jsi přemýšlel do budoucna?

Samozřejmě jsem pořád měl nějaké ambice, že bych si chtěl zahrát vyšší soutěž, ale bral jsem to tak, jak to bylo. Potom jsem ale začal dělat fyzio masáže, takže jsem se začal orientovat i tímto směrem. Věděl jsem, že hokej nejde hrát donekonečna, takže se postupně připravuji i na život potom. Navíc máme rok a půl staré miminko, takže i to si užívám. Hokej mě pořád taky hodně baví a pak uvidíme co dál.

ODEHRANÝ ZÁPAS

44. kolo | so 9.3.2024

TABULKA 2. LIGY

1. HAV Havířov 44 270:99 116
2. HVY Vyškov 44 224:152 92
3. HOM Hodonín 44 153:134 74
4. OPA Opava 44 143:134 72
5. HBR Havlíčkův Brod 44 151:141 65
6. NJI Nový Jičín 44 146:165 59
7. KOP Kopřivnice 44 161:172 58
8. ZNS Žďár nad Sázavou 44 149:187 58
9. SUM Šumperk 44 139:160 57
10. VAL Valašské Meziříčí 44 128:170 49
11. TEC Technika 44 118:172 49
12. VEL Velké Meziříčí 44 121:217 43
Kompletní tabulka